Zahradničení s dětmi (i bez)

Dnes pro Tebe mám článek o zahradničení s dětmi i bez, zaměřený víc na jedlou zahrádku.

Mám pro Tebe svůj zahradnický příběh, spoustu tipů na knížky a zajímavé profily na sociálních sítích, weby i nejrůznější kurzy. Že nemáte zahradu? Nevadí, mám tady i část věnovanou pěstování na balkoně. Doufám, že Ti článek přinese spoustu inspirace a chuti se do toho ještě letos pustit 🙂

můj zahradnický příběh

Když jsem byla malá, hodně jsme kvůli tátovi cestovali po Evropě a až kolem mého 8mého roku jsme na stálo zůstali v Česku v malé bytovce se zahradou, která byla naše. Mamka si na ní drobně zahradničila pro radost, ale kromě zobání měsíčních jahod jsem se nijak zvlášť nezapojovala. Babička je zemědělská inženýrka a o rostlinách, pěstování a zahradě ví úplně všechno. Její zahrádku do ulice vždycky léta obdivovali všichni kolemjdoucí a je to i s mamkou moje nápověda na telefonu kdykoli mám nějaký dotaz.

Já mám zahrádku k dispozici u domu, který si pronajímáme a kde žijeme. Letos to bude 10 let co jsme tady a moje sžívání se zahradou bylo postupné. Ze začátku jsme to měli jako čistě pobytovou zahradu pro nás a pro velké děti, přece jen jsem ještě dodělávaja vejšku a na velké zahradničení nebyl úplně čas a myšlenky. Postupem času mi muž na mou prosbu rozryl dva záhony a za rok další dva. Na tomto čísle jsem pro pěstování vlastní zeleniny skončila a stačí, tak, aby tu zbylo místo i pro děti, hry, nafukovací bazén a naši velkou venkovní pohovku. A taky jednu velkou růži a dvě obrovské levandule 🙂

Abych byla úplně upřímná, práce na zahradě je kromě sezónního pěstování běh na dlouhou trať a vzhledem k tomu, že majitel našeho domu má do budoucna plány na obrovskou přestavbu a ní spojené naše vystěhování, nemám ambice ani vůli zahradu nijak zásadně přeplánovat nebo měnit, i když cítím, že by to šlo a možná i chtělo.

Nedokážu ale překročit myšlenku toho, že bych tomu věnovala velké množství energie, času i peněz pro to, že to nakonec budu muset opustit. A tak upřímně užívám každou novou sezónu naplno v módu tady a teď a dělám jen úpravy nebo zásahy, které jsou viditelné hned anebo velmi brzy.

Zahradničím velmi intuitivně a radostně. Učím se za pochodu, nasávám nové informace postupem let. Je to pro mě neuvěřitelnej relax a když mám ruce v hlíně, neexistuje pro mě svět okolo a jediné co mě z toho maximálně může vytrhnout jsou žádosti mých nejmladších synátorů. 🙂 Abych si takové chvilky pohody a mentální očisty mohla dopřát, nejen proto, že zahrada potřebuje, ale i tehdy, když chci já, máme to doma smysluplně zorganizované.

Naše zahrada rozhodně není žádný anglický styl, ale napůl divoce rostlý, živý organismus. Rozhodně se nepovažuju za nějakého profíka nebo ostřílenou zahradnici, jednoduše však nevidím na „domácí užitné zahrádce“ nic světoborného, pokud to člověk dělá pro radost, a tak se do toho neboj pustit, pokud jsi ještě nezačala 🙂

jak zapojuju děti

Snažím se je zapojit do činností na zahradě tak, že když něco dělám, tak to ukazuju, komentuju a nabídnu, aby se připojili – ti malí. Nejvíc je baví sázení semínek a zalévání, ale užije je i na „práci“ typu lámání větviček nebo přisypávání hlíny. Mají své konvičky i dětské nářadí, ale samozřejmě mají raději to moje 🙂 U sadby semínek je roztomilá ta jejich každodenní zvědavost „jestli už něco vykouklo“. A taky jsem si všimla, že zeleninu ze zahrádky ochutnávají s mnohem větší chutí a menším odporem (strachem z neznámého), protože prostě vidí, jak to tam rostlo a jak jsme se o to starali. O ovoci ani nemluvím, maliny mizí v puse takovou rychlostí, že jsem ráda, že taky ochutnám 🙂

Staršího taky beru do obchodu a pomáhá mi každoročně vybírat sazeničky a muškáty. (Muškáty, ano, je to oldschool, ale já jsem jim naprosto propadla v Ománu, kde byly ve velkém vysázeny okolo Grand Mosque v hlavním městě Muscat – bylo to dechberoucí a od té doby je to pro mě každoroční připomínka naší krásné cesty :)))

Malé děti mají na zahradě svůj prostor, kde můžou dělat, co chtějí – rýpat do země, shromažďovat klacky a kameny – všechno podle jejich chuti. Mají k dispozici i pískoviště (z Lidlu) a domeček z palet snad letos konečně taky dokončím 😀

Velké děti na zahradě nejraději lenoší anebo něco hrajou s tatínkem. S nejstarším jsem v době zavřené školy vytvořila i rostlinné terárium jako projekt do školy, ale kromě konzumace ovocíčka do pusy je zahrada moc netankuje – ale to nevadí. Ukazujeme jim možnosti, které jsou a které mají a je čistě na nich, zdali se chtějí zapojit nebo ne.

Oporou pro nadšení ze zahrádky mi jsou i knížky – jak pro mě, tak pro děti:

knížky, které doma o zahradničení mám

Ty dospělácké

(do názvů knih níže dávám rovnou i odkazy, kde jsou i ukázky, jak to vypadá vevnitř 🙂

+ Bio zahradničení: Pro ty, kteří chtějí vzít zahradničení opravdu z gruntu. Je to opravdu obsáhlá kniha, naprosto nabušená fotkami, postupy a tipy. Hodně postupů je opravdu true bio – jako výroba hnojiva nebo zálivek. Je tu samozřejmě i kapitola o hlíně, živočiších, škůdcích, nemocech, množení… A rostliny, keře, stromky a vše okolo – to ani nezmiňuju, to je samozřejmost. Pro mě je tato knížka super doplněk, ale beru ji s rezervou, spíš se inspiruju a hodně si to ulehčuju – substrát nebo hnojivo koupím apod. Zahrada je pro mě radost, nikoliv hon za samozásobitelstvím. Knihu však můžu s klidným srdcem doporučit!

+ Zahrada síly: To je taková zahradní EZO bible 🙂 Bere v potaz historii člověka vůči přírodě, probíhá všechny možné geometrické tvary, živly i materiály a jak je v zahradě použít, stejně jako typy rostlin, stromů a dalších různých zahradních prvků. Je to náročnější literatura hlubších souvislostí.

+ Zahrada do vázy: Krásný průvodce pro květinové nadšence. Knížka je rozdělená na dvě části – nejdříve obecně o plánování květinového políčka a péči o květiny během růstu i po řezu včetně vzorových plánků, druhá část je obsáhlý a podrobný průvodce květin samotných. Já jsem prozatím usoudila, že pro tolik nádhery nemáme úplně vhodný prostor – jak už jsem psala na začátku – jednak kvůli velikosti a druhak kvůli pronájmu. Ale knížka je nádherná a aspoň se kochám.

+ 52 projektů pro městskou zahradu: Taková směska á la každý pes, jiná ves. Koupila jsem ji v levných knihách a je to pro mě spíš takový inspirativní nakopávač, jak všelijak lze až přemýšlet a upcyklovat. Některé nápady jsou podle mě už trochu přitažené za vlasy (třeba pěstování v balíku slámy na balkoně nebo v průjezdu :D), některé ne zcela využitelné úplně pro všechny (jako třeba zahrada s výhledem na střeše domu).

A ty dětské:

+ Ruce v hlíně: Bohatě a krásně ilustrovaná knížka, která může být právě díky obrázkům lákavá i pro nejmladší zahradníčky. Obsahuje opravdu spoustu projektů, na doma i na ven, jednoduchých i složitějších (např. hmyzí hotel, zahrada v lahvi, opylovací květináč), odvažuju se doporučit i pro balkonové zahradničení. Proloženo různými zvířecími / zahradními zajímavostmi. Není vyloženě „o sázení do záhonku a zalívání konvičkou“, ale pokud tuto činnost zastane rodič svými zkušenostmi, pak je to naprosto božskej, kreativní a nápaditej doplněk. Mám ji moc ráda, náš tříletej objevuje. Bude se ale moc líbit i starším.

+ Zahrada žije: Tak to je za mě moc krásná a velmi srozumitelná knížka o zahradničení přesně „pro radost“, což je mou filozofií života a pobytu na zahradě. Je rozdělená na dvě části, jedna úvodní – opět seznámení se zahradou a se zahradničením vůbec, druhá s konkrétními „projekty“, rozdělená na jednotlivé měsíce a popis činností, které se v zahradě v tu dobu dějí. To je asi ten TOP kousek, který bych doporučila všem, kteří se odhodlávají nebo chystají začít zvolna, s dětmi, příjemně.

+ Velká kniha zahradničení pro děti: Velkoformátová knížka pro větší zahradníčky. Je rozdělená do 4 ročních období a v každém z nich se věnuje pár konkrétním zahradnickým úkonům – od pěstování ředkviček přes výrobu levandulových pytlíčků (ale běda, jestli ty levandule na tý zahradě nejsou, co pak?) po pozorování brouků v zahradě. Milé ilustrace, včetně zahradnického kalendáře, který je ale jednorázový, tak nakopírovat! Tato knížka u nás ještě čeká, až kluci trochu odrostou, nicméně jediná určená přímo dětem, která se věnuje ve velké míře tomu, co si člověk představuje pod „zahradničením“.

+ Zahrada: Tato knížka se mi sem hodila, i když o zahradničení jako takovém vlastně vůbec není 🙂 Ale je to krásná knížka o designových zahradách a parcích všude možně po světě. Vždy je tam krátké povídání, rok a místo realizace a krásné ilustrace. (V této edici vyšly ještě boží knížky DOMEK, DESIGN a HUDBA – všechny máme a jsou pro rodiče s dětmi, kteří mají rádi design a architekturu. Jedny z mála, kde nedokážu říct, jestli je milujem víc my velcí nebo ti malí 🙂 I moji malí kluci u nich dokážou sedět dlouho a pořád se k nim vrací. Doporučuju všema 10!

profily a weby, kurzy

Pokud nejsi příznivcem knih nebo intuitivního zahradničení pokus-omyl, mám pro Tebe pár tipů na zajímavé kurzy, weby a instagramové profily.

Až budu mít vlastní zahradu, zcela jistě si zaplatím e-kurz u Ateliéru Flera. Mají tu kurz jak si naplánovat vlastní zahradu + již naplánované trvalkové záhony s možností přímé koupě a pak i další kurzy jako Chytře na realizaci nebo Jedlá zahrada. Recenze jsou moc hezké, ráda je sleduju (ale kurz jsem neabsolvovala!)

Další krásný kurz má Tomáš Trejbal se svými Přírodními zahradami. Vlastně bych si ty kurzy asi musela koupit oba, jak bych se neuměla rozhodnout, který z nich je pro mě lepší 🙂 Nabyla jsem dojmu, že tento je však hlavně o plánování užitné, pěstební zahrady. (ale kurz jsem neabsolvovala!)

Z instagramových profilů jsou to Ti výše zmínění, mají tu oba v samotných postech mnoho hodnotných informací a pak ještě jeden:

+ Žijte ve své zahradě

+ Přírodní zahrady

+ Petra zahradničí, která má např. svůj vlastní krásný zahradnický diář

co používám já a kde nakupuju

Jedu si co nejvíc v režimu BIO. Hlínu máme na zahradě skvělou a úrodnou, doplňuju substrátem Natura, který je schválen pro biozahradničení, to samé s hnojivy. Hnojiva spíš zapomínám používat, ale s nimi to je vždycky zase o level vejš 🙂 Všechno z klasického hobbymarketu.

Pěstuju to, co máme rádi, jíme a užijeme. Na experimenty moc nejsem, i když pravda, letos zkouším poprvé meloun 😀 Ale jinak jsou to u nás rajčata, dýně, cuketa, salátové okurky, jahody, mangold, mrkev, hrášek, spoustu bylinek a na stálo máme keř maliny, která vesele roste jako plevel 🙂

Semínka jsem už druhým rokem koupila u Permasemínek. Jsou bez chemie, některé i certifikované BIO a byla jsem nadšená z jejich klíčivosti. Moc mě baví celá filozofie firmy a příběhy, které se k jednotlivým odrůdám občas vážou – úžasné!

Do předminulého roku jsem jela klasické zahradnické sazenice, loni 3/4 sazenic z farmářského trhu a zbytek semena, letos zkouším vše ze semen. Uvidíme, budu se snažit a pečovat a určitě budu dávat prostřednictvím socek vědět, jak se daří. Pokud se dařit nebude, zase koupím sazeničky. Dělám to pro radost, ne na křeč 🙂

Nářadí mám obyčejné, na zalévání využívám dešťovku, co to dá. Rajčata stojí u bambusových tyčí (ty kovové se mi nelíbí 🙂 Keř maliníku, který plodí jako o život a každý rok se úspěšně „plevelí“ dál, jsem koupila naprosto náhodně a nestudovaně v hobbymarketu.

Co se týče květin, mám na zahradě pár růží a dvě levandule, které jsem dostala darem od mamky, která je pro změnu koupila v Lidlu – a všechno krásně roste. Dál mám zasazených pár cibulovin jako krokusy a narsicky, které jsou koupené taky takto sezónně v supermarketu 😀

No a jediné, co mám víc hogofogo (čti koupené vědomě a cíleně) jsou moje nejoblíbenější tulipány. Ty jsem si koupila v rámci každoroční předobjednávky u Loukykvět. Ti mají jinak opravdu nádherný sortiment, milovníci květin si tam přidou na své 🙂

zahradničení na balkoně

Velmi zkráceně lze říct, že na balkoně lze vypěstovat snad cokoli, je-li směřován k přívětivé světové straně a svítí na něj dostatečně dlouhou dobu slunce (aspoň 6 hodin pro klasiku jako jahody nebo rajčata).

Skvělou inspirací je instagramový profil Balcony Queen Prague, která úspěšně pěstuje rozličné ovoce a zeleninu už několik let. Podobným profil je třeba i Balkonová zahrada – opět „pouze 10m2 a spousta dobrot“ 🙂

Odnoží výše zmiňovaných Přírodních zahrad Tomáše Trejbala je i „Jedlý balkon“ – tady web se články nebo IG. Jen mezi pár blogovými články lze vyčíst doporučované odrůdy, způsob pěstování, možné kombinace plodin, vhodný substrát i hnojivo. Dokonce je tu ke stažení i tahák na to, jak velkou vybrat nádobu na konkrétní druh rostlin.

Všichni se shodují na úspoře práce a zalévání za pomoci samozavlažovacích truhlíků. My taky máme, ač velice symbolický a miniauturní balkon na jih, který zel dlouho prázdnotou a nevyužitý (u dětského pokoje), tak jsem se loni vrhla na osázení s truhlíky.

Od loňska u nás sídlí samozavlažováky české firmy Plastia, která je i na Vysočině vyrábí a vypadají opravdu bytelně a kvalitně. Četla na ně mnohá doporučení a koupi rozhodně nelituju.

Vzhledem k omezenému místu moc doporučuju opravdu pečlivě promyslet a naplánovat, co máš v plánu pěstovat, v kolika kusech a jaké k tomu budou potřeba truhlíky, ať tě nic nepřekvapí.

A pěstuj samozřejmě to, co máte doma nejraději, i kdyby to měly být jen jahody po celém balkoně :))

Náš balkon se pyšní 3-mi keři borůvek (uvidíme, jestli přežily zimu – dva zatím vidím, že jo, uvidíme, co ten třetí) a do malých truhlíků letos opět pofrčí saláty (které mi dole na zahradě vždycky sežerou slimáci) a nejspíš ještě hrášek. 🙂

Posílám fotku sebe loni a našeho mini balkonu před a co nejdřív Vám sem vyfotím letošní po – až ho trochu zametu, haha :))

Zahradničení a radosti zdar!