Můj příběh

Jsem radostná žena, sama sobě dokonalou a s dětmi nejdál za rohem. Jsem manželka, maceš dvou a máma dalších dvou. Původní profesí architektka, které mateřství převrátilo život vzhůru nohama 🙂

Přestala jsem čekat na “až děti vyrostou” a rozhodla se žít naplno tady a teď. 

S dětmi totiž život nekončí, ani se nepozastavuje, ale pokračuje a posouvá se úplně do jiné úrovně. Zjistila jsem, že to není slepá ulička ani vězení, ale novej level. Cesta k tomuto uvědomnění ale nebyla vůbec tak přímočará a jednoduchá, jak se teď může zdát.

V určitých fázích života jsem ráno vstávala s myšlenkou “těším se, až bude zas večer a půjdu zas spát”. Bylo to absolutní prázdno, nechuť vstát, cokoli dělat. Protože jsem cítila, že to, co mě čeká a co dělat mám, mě vlastně vůbec nebaví a doslova mi to bere energii a chuť k životu.

Vždycky jsem však zatnula zuby a pokračovala dál. Dotáhla jsem to tímto tempem i na vysokoškolský titul, což sice skvěle vypadá třeba v bance, ale… vlastně jsem to nikdy nebyla já. Dělala jsem práci, která mě nenaplňovala. Točila jsem se v kolečku "musíš / měla bys / je to potřeba".

Cítila jsem, že je něco špatně, ale absolutně jsem nevěděla co a jak to změnit. A dny mezitím ubíhaly dál, jeden jako druhý...

Celý tento můj psychický přerod a velký krok z mainstreamu začal už krátce po vysoké, ale kompletní kopanec zpátky k sobě samé odstartovalo moje první těhotenství. Dnes už vím, že to, jak probíhalo a co všechno se okolo něj dělo (a že to nebylo vůbec pohádkové), se dělo proto, abych k sobě tu změnu dokázala pustit a pochopit.

Až díky mateřství jsem konečně přestala běžet hlavou proti zdi a podvolila se postupné duševní změně, která na mě už dávno čekala.

A jéje, už začíná to ezo, že? Ale vůbec ne. Spíš návrat do továrního nastavení. 

Po prvním porodu nastal ten moment, kdy jsem se ve svém životě konečně zastavila, zamyslela, přehodnotila své priority a rozhodla se ho  od základu změnit. 

Díky dětem jsem se dokázala zbavit svazujícího pocitu, že bych měla jít s davem, nevyčnívat a dělat, co se očekává, pokud to tak sama necítím.

Časem pak přišlo uvědomění, že když chci to nejlepší pro své děti, měla bych to přece chtít i pro sebe. Dělat věci tak, jak vyhovují mně, ne ostatním.

Na své cestě jsem si často připadala osamoceně, ale oporou a skvělým filozofickým partnerem i oponentem mi je a vždy byl můj muž, stejně jako nespočet přečtených knih, absolvovaných kurzů i seminářů. Hledala jsem se, zkoušela různé směry, metody a teorie aplikovat na sebe i na fungování naší domácnosti. 

Svou cestu i myšlenky jsem spojila se svou znovunalezenou vášní v psaní - a tak vznikl tento blog, tento web, celá Spokojená máma. Jejím prostřednictvím bych Tě chtěla inspirovat, vést k zamyšlení nebo třeba jen podpořit směrem k vědomému životu a mateřství. K tomu, aby sis každý den užívala, ať už bude jakýkoli. Aby ses nebála být sama sebou, abys nebrala děti jako překážku, ale příležitost.

Mateřství jako takové je pro mě teď pochopitelně na prvním místě a jsem mámou a maceškou na plný úvazek. Ale zároveň se neustále se posouvám, dál studuju, stále přemýšlím - a všechno to píšu. Krátce na sociálních sítích, dlouze na blogu. Prostě - co žiju, to píšu. A k tomu všemu občas zasednu za šičí stroj nebo naplánuju nějaký zajímavý výlet, samozřejmě s dětmi v patách.

Lucy

P.S. A kde začít? Určitě nic nezkazíš mým bezplatným eBookem Spokojená máma aneb 7 bodů pro pohodové fungování domácnosti.