Píšeš si taky? aneb co je na psaní rukou tak skvělý

Dnes krátce o tom, proč jsem se vrátila ke psaní rukou a proč 🙂

Psát rukou je pro mě osobně stále první volba, když mě něco napadne nebo když poslouchám zajímavou přednášku a nechci zapomenout konkrétní myšlenku.

Někde jsem četla, že lidský mozek je schopný udržet myšlenku asi jen 90s, než ji zapomene. A opravdu to tak je. Dnes je na YouTube i webu mnoho zajímavých přednášek zdarma, někdy se třeba registruju na nějaký webinář, občas si něco i koupím k poslechu, podcasty, články… Je toho marky. A když už tomu věnuju svůj čas a líbí se mi to, tak si z toho chci taky něco odnést. A to něco jsou ty moje zápisky.

K vlastní knížce se vrátím, založím si stránku, cokoliv, ale k myšlenkám svým nebo cizím horko těžko. Když jsem si nezapisovala rovnou, celkový dojem mohl být „super“, „dávalo to smysl“ – ale zapamatovat si z hodinové přednášky dva body? Slabý! „Vrátím se k tomu a poslechnu znova…“ – jasně, kdy? S dětmi to fičí a člověk si fakt vybírá, málokdy je chuť se vracet.

Dřív jsem si nezapisovala i proto, že to ve mně vyvolávalo vzpomínky na školní léta, kde jsem zapisováním trávila třeba 7 hodin denně a nebylo to záživné, ale úmorné. Teď jsem přece chtěla poslouchat poslouchat „pro radost“, „protože mě to baví“ a ne „protože musím“. Ale tím se vracím zpátky k tomu, že normální člověk nemá šanci si toho bez poznámek moc zapamatovat.

Kromě zapisování z přednášek je z mého pohledu psaní fajn i proto, že:

• Si psaním třídím myšlenky

• Když si něco napíšu, má to zase o kousek blíž realitě

• Když si něco napíšu, můžu se k tomu vrátit

• Můžu se ohlédnout a říct si “wow, užs toho tolik zvládla!”

• Můžu se vracet se ke svým nápadům, rozvíjet je a nemuset začínat zase nanovo 

Osobně mám asi 5 krásných zápisníků, do kterých si tematicky zapisuju svoje nápady (a že jich je :)) a jeden mám na webináře a přednášky. Jsem kreativní člověk a svoje nápady a úvahy mám různě rozpracované a udržovat si to na jednom svázaným místě je pro mě praktičtější, než samostatné papíry.

Letos mě lákalo vymyslet si i nějakou formu záznamů čistě mých myšlenek a rozpoložení. Zatím nemám tolik času a odhodlání psát si něco jako “deník”, ale docela se mi zalíbil formát tříletého deníku, který jsem si nadělila k Vánocům. Jmenuje se Rok za rokem a je od kreativního studia Printintin.

Na každý den je tu jedna zajímavá otázka. Bude to chtít víc než deset sekund denně, ale hodinu zase taky ne. Můžu jich vyplnit i víc najednou. A za rok můžu zkoumat svůj vývoj nebo naopak neměnné stanovisko. A za dva znovu! Fakt se těším! Ten stejný jsem celá nadšená dala i ségře a naší nejstarší, tak uvidíme, co na to budou říkat ony :))

A pak mám taky ještě krásnej diář od Chaukiss. Několik let už s mužem fungujeme na bázi sdíleného kalendáře v telefonu, ale diář jsem si koupila čistě pro sebe – na zaznamenávání a plánování své práce, své sebepéče, randíček s mužem. Taky trochu i proto, že mám někdy pocit, že jsem  “vlastně nic neudělala”, ale když se upřímně ohlédnu, tak i přesto, že to jde někdy milimetrovými krůčky, ten velkej posun vždycky vidím. Tak abych ho viděla ještě víc a líp, haha! 🙂

A jestli máš dojem, že ty ten svůj čas pro sebe postrádáš, mrkni sem, něco jsem o tom taky napsala.

Dohromady je to hodně papírů a sešitku – já vím. Jsem na papírenské zboží ujetá a miluju ho. Ale dostala jsem ještě tip od kamarádky na „elektronický nekonečný papír“ reMarkable, do kterého píšeš rukou jako jako na papír. Přiznávám, že to asi není úplně pro mě, ale pokud na deníčky a zápisníčky nejsi, mohlo by tě to zaujmout. Stejně dobře se dá využít i iPad s tužkou, který používá zase brácha ve škole místo sešitů. Sečteno podtrženo, je jedno, jakým způsobem, ale ŽE si budeš zapisovat.

A jak to máš ty? Zapisuješ si? Píšeš si? Dává Ti to smysl? Poděl se 🙂