plánování svatby – první kroky k zamyšlení

aneb věnováno budoucím nevěstám (a ženichům)…

Mám sice jen jedinou zkušenost z organizace vlastní (ale velmi povedené :-)) svatby pro 150 lidí, celé svépomoci, ale i tak cítím, že má tento článek smysl a proto tu je. Chtěla bych se podělit o svoje zkušenosti, poznatky, názory, tipy – třeba to zrovna řešíte a přijde Vám vhod. Chtěla bych vyjádřit podporu všem budoucím novomanželům a ze svého pohledu tedy hlavně nevěstám.

Kompromisy

Nejdůležitejší věc na začátku. I ženich má svá přání a představy, fakt, nekecám 🙂 Sepiště si každý na papír jednu, dvě, tři věci, které jsou pro každého z Vás zásadní a přes které nejede vlak. Cokoli od „svatba musí být 7.7.“ přes „chci na svatbě mít tohoto fotografa“ po „nechci jíst svíčkovou“. Pak to spolu proberte a najděte společnou cestu.

Někdy je to prostě jen o tom respektovat přání toho druhého, protože Vám je ta konkrétní věc fuk, někdy je to o hledání společné cesty. Ušetří Vám to spoustu času při následném hledání a zařizování čehokoli: priority budou jasně dané a zbytek je na domluvě, nezaseknete se pak v půlce nad „tos mi ale nikdy neřekl(a), že (ne)chceš“. Někdy se člověk nechá unést, to je v pořádku, ale někdy se může stát, že člověk stojí před rozhodnutím, čemu dát přednost – ať už z důvodů organizačních nebo finančních.

V našem případě to bylo např. upřednostnění více pozvaných hostů před jejich „komfortem“ – spalo se v chatkách. (A světe div se, každý to zvládl, bavil se a nikomu to vůbec nevadilo. Pro naše nejstarší hosty jsme měli pár lůžek v budově a jak to moje babička (tehdy 88) zjistila, byla skoro až nešťastná, protože se těšila, že se vrátí do svých pionýsrkých let na patrové postele 🙂 

Money money money

Někomu přispějí rodiče, někdo má speciální obálku a už roky odkládá, někdo se musí spolehnout sám na sebe a může počítat jen s aktuálním zůstatkem na účtu. Ve stručnosti – čím více věcí si člověk zařídí sám, tím méně svatba stojí. A pokud se nebavíme o smetánkové svatbě se zlatým příborem, dvanácti chody s pětihvězdovým noclehem a třemi sty hosty na Maledivách, docela určitě se Vám náklady „vrátí“ – pokud hostům elegantně dáte najevo, že si přejete finanční obnos coby svatební  dar.

Musím říct, že jsme dlouho vymýšleli, jak si napsat o peníze, aby to nevyznělo nepatřičně, ale v dnešní době to každý chápe a je rád, že nemusí vymýšlet. Měli jsme našetřeno na cestování, dali to do svatby, tak jsme si přáli zas na cestování. Náhodou nás moc mile překvapila kreativita hostů a nedostali jsme jen obálky s bankovkami, naopak. 

Agentura nebo svépomocí?

Po svatbě svépomocí každá nevěsta pochopí, proč existují svatební agentury. Přiznám se, že mě to hledání, chystání a nakupování bavilo, měla jsem na to relativně čas (tehdy bezdětná, studující), ale i tak to byl dost záhul a místy jsem propadala panice. Sice bych neměnila, ale neodsuzuju nikoho, kdo svatbu za úplatu vloží na hrb někomu jinému, byť jen její část.

Co je ale neopomenutelné – svatbu „svépomoci“ sami nezvládnete. Potřebujete k tomu kamarády a rodinu. Navždy budu velmi vděčná všem, kteří přiložili ruku k dílu. Včas je oslovte a poproste je o pomoc a nestyďte se ji přijmout, nebojte se úkolovat, jinak se z toho ale opravdu zblázníte. Ono i svatby svépomocí se asi dají rozdělit na několik kategorií – od nejjednoduší, kdy seženete místo i s jídlem a výzdobou a řešíte jen úřad a drobnosti typu pozvánky až do extrému, kdy máte jen místo a všechno ostatní je od jídla přes personál po ručník na záchodě jen a jen na Vás. A to byl náš případ 🙂 Bylo to tak náročný, že už nikdy žádnou takovou svatbu nechceme, ale bylo to tak skvělý, že bychom nejraději za rok udělali výroční repete.

Když pominu administrativu a nákupy dekorací – nachystat to místo, nakoupit potraviny, všechno dopravit a nainstalovat nám trvalo 5 dní – a to jsem i ve svatební den ráno před odjezdem k vizážistce komandovala holky co všechno ještě musí stihnout. My dva s ženichem jsme víkend předem balili a chystali věci k odvozu – seznam věcí na dokoupení doporučuju začít sepisovat předem a průběžně.

Jednou jsme se do 70km vzdáleného místa svatby otočili s dekoracemi a pivem v sudech v dodávce a stejně to zabralo celý den. Pak už „jen“ Makro a chystání v místě: 4 dny před v 5 lidech, 3 dny před už nás bylo 15 a 1-2 předem přijelo ještě dalších 10 lidí.

Zní to děsivě, ale fakt bylo co na práci – musíte vědět, co Vás čeká a podle toho naplánovat kdy a kolik Vás na místo odjede předem. U nás to zahrnovalo např. i povléct postele pro 120 lidí, přežehlit ubrusy, nachystat tabuli, vyrobit a umístit směrovky do areálu,… Měli jsme štěstí, že týden před námi skončily tábory a nikdo tam už nebyl. Práce bylo opravdu hodně, ale měli jsme celý ubytovací areál sami pro sebe (cca 120 lůžek v pěkných chatičkách a pár v a pár v budově, bazén, volejbalové hřiště, ohniště, samotu a profesionální kuchyň) za 210Kč/os/noc. Tolik nestojí ani nejhorší ubytovna v Brně na jednu noc. A byla to taková hezká týdenní rozlučka se svobodou 🙂

Kdy bude svatba

Každá slečna má asi nějakou svou tajnou představu o tom, kdy a kde by chtěla prožít svůj velký den. Věřím, že až na vyjímky ženichové s radostí v tomto ohledu nechávají v podstatě volnou ruku nevěstám.

Je potřeba počítat s tím, že léto a hezká data chce většina a vše od šatů po vizážistky bývá i rok dopředu obsazeno, nemluvě o plánování na poslední chvíli. Ale to je asi všem jasné, spíš jsem chtěla předat moudro o tom, že je dobré dát co nejdříve vědět všem pozvaným.

I když si chcete s pozvánkami dát na čas nebo jste ten typ, který nic dlouho dopředu neřeší – vězte, že svatebčané Vám budou vdeční. V zahraničí je už zvykem posílat tzv. Save the date – aneb „zamluv si tento termín, tady my se berem, víc info dostaneš pak“. Rodiny s dětmi plánují dovolené i víc jak půl roku dopředu, jedna naše kamarádka si např. v lednu musí zapisovat dovču na celý rok dopředu bez možnosti změny, atd atd. V našem případě jsme poslali mail s tímto obsahem 🙂

Samozřejmě že ten, komu na Vás zaleží a bere Vaši svatbu vážně bude ochoten si svůj čas určitě i přeorganizovat a ten, komu to bude v podstatě fuk, je schopen i na rok dopředu oznámené datum měsíc před svatbou zavolat, že mu do toho něco vlezlo. To je fakt. S tím nic nenaděláte, chvíli Vás to bude třeba mrzet, ale rychle se oklepejte, nestojí to za to.

Kde bude svatba

Tady se meze nekladou. My jsme si vybrali tábor s kuchyní – chtěli jsme vlastní catering, ale zároveň ubytování pro hosty. Nesnadná záležitost na hledání, protože většina hotelů a penzionů chce právě vydělat na tom pohoštění.

Na místo se jeďte podívat, pokud ho neznáte. Fotky jsou něco jiného než realita, někdy jen „ucházející“ prostory naberou body lidmi, kteří tam jsou a případně se o Vás ve Váš velký den budou starat oproti neosobnímu luxusnímu rezortu s odměřeným personálem v rukavičkách.

A opět spíš organizační záležitost – oddání. Pokud chystáte svatbu někde, kde jsou na to zvyklí – hotely, atd., tak Vám tam i poradí, jak to u nich chodí. Pokud jde o netypické místo, je potřeba kouknout, pod jaký úřad Vaše vysněné místo patří a na ten úřad si zavolat, jestli jsou ochotní Vás oddat tehdy a tehdy a v tolik hodin.

Upřímně, je to jak kde. Někdě v pohodě, nemají problém, ověří si možnosti oddávajícího, chvilku Vás přesvědčují, že v obřadní síni je to taky super, ale pokud jsou normální, svolí. Jinde to zase ženou do extrému za každou cenu a jiné datum, než to na úřední desce ve dvanáct hodin v oddací síni pro ně neexistuje. Nejedni naši kamarádi tento problém řešili. Tady je pak variantou snad už jen církevní obřad (i pro nevěřící – lze se domluvit např. s protestanstkými knězi nebo těmi z církve husitské).

My jsme se brali jinde, než jsme měli celou svatební hostinu a celovíkendovou party. Vše se původně odvíjelo od nalezení vhodného areálu a „shodou okolností“ (nic není náhoda 🙂 se nám zadařilo najít areál uprostřed lesa za Bzencem. Bzenec sousedí s Veselím nad Moravou, odkud pochází můj muž. A tak do sebe naráz všechno zapadlo – vzali jsme se v nádherném zámeckém parku ve Veselí, což je pro nás velká srdcovka a na hostinu jsme přejeli asi 15min autem do areálu uprostřed borového háje. Mužova maminka mívala ve Veselí obchod a se všemi se dobře zná a vše skrze úřady nám domluvila. Paní úřednice se chvíli (30 sekund) snažila prosadit obřadní síni, ale asi to byla jen formální vsuvka. 😀

Svatebčané aneb nakrmit-napojit-pobavit

Není potřeba se do extrému ohlížet na svatebčany, konec konců je to Váš den – pokud by snad někdo ohrnoval nos nad zvoleným typem ubytování, má vždycky možnost zajistit si svoje, pokud má někdo zdravotní/psychické stravovací omezení, je už určitě zvyklý a zařídí se sám nebo se ozve první.

A tak je to se vším, postačí zachovat si mírný odstup a selský rozum. Počítejte s 5-10% neúčastí. Každý má romantickou představu, že dorazí fakt všichni, to jsem měla i já, ale bohužel tomu tak není – jedni chytli drsnou chřipku a omluvili se opravdu den předem, protože doufali, že se zvládnou uzdravit a přijet, druhá týden před státnicema (a naší svatbou mezitím) zjsitila, že fakt nestíhá, třetí se vraceli autem z dovolené, byl provoz, zácpa a únava a nestihli ujet za den tolik, kolik mysleli, že zvládnou… Ale taky se nám stalo, že se nám jedni týden před svatbou ozvali, jestli přecejen nemůžou přespat, i když od začátku hlásili, že určitě pojedou zpět domů 🙂

Nakrmit-napojit-pobavit je z mého pohledu a delšího časového odstupu vlastně to nejdůležitejší, co na té svatbě, kromě podstaty samotné, je. Je to to poslední, na čem by se mělo šetřit i u low-cost svatby, protože to ocení všichni a ještě dlouho a rádi budou vzpomínat.

Kvalitu nad kvantitou v rámci jídla. Určitě jeďte ochutnat, jak na místě vaří nebo se domluvte s cateringem na ochutnávce, pokud je neznáte. Zábavou nemám na mysli hry, ale kapelu a třeba fotokoutek. Někdo má hry rád, ale mě z nucených aktivit vstávají chlupy hrůzou a utíkám pryč. Všichni mě pořád přesvědčovali, že musím svatebčany nějak zabavit, ale omyl. Naštěstí jsem neposlechla a zjistila, že oni se zabaví sami, dostatečně a dle své chuti – vyšňořili jsme fotokoutek, do éteru rozmístili pár svatebních sešitků a jednorázových foťáků, na stůl pěkně pár lahví slivovice s panákama a hotovo. Kapela nemusí hrát celý večer, ale třeba 4 hodiny a pak stačí nachystaná smyčka z počítače nebo telefonu místo placeného DJ.

Na přívalové deště a zimu si nikdo nevzpomene, ale kapelu, kuchaře, slivovici, víno a dort vychvalují všichni dodnes. Dali jsme si na výběru fakt hodně záležet a vsadili jsme na to, co se líbí nám, čili žádná svíčková a dva pánové u keyboardu, ale jazzový sextet a středomořská kuchyně. Byla to pecka!

Na závěr

Udělejte svatbu hlavně podle sebe!

Děkuju oběma našim rodičovstvům, že respektovali a podporovali naše přání udělat si svatbu čistě podle svého a s důvěrou nám přispěli nemalou částku a ani jednou se nesnažili do něčeho zasahovat nebo nás přemlouvat k něčemu jinému, a to jsme opravdu nešli úplně konvenční cestou.

A pokud takové štěstí budete mít taky, tak jim, prosím, víc o té svatbě povídejte. Zpětně si uvědomuju, že jsem toho měla fakt nad hlavu a nikdy se o tom s nimi nechtěla bavit, a ke konci, jak se vše chýlilo, nic moc pořádně nevěděli a snad ani nevěřili, že se všechno klapne, protože každou odpovědí na svatební otázku bývalo jen nevrlé odseknutí. (Naštěstí to klaplo opravdu báječně a byli pak nadšení 🙂

Sepisujte věci na papír, počítejte, přemýšlejte, dejte si na čas s důležitými rozhodnutími, ale zároveň nenechávejte všechno na poslední chvíli. To jsou ty vtipy o těch nevěstách, jak to maj naplánovaný dva roky dopředu a od deseti let sbíraj obrázky od knihy, ale.. Něco na tom je 🙂 Vdávala jsem se s tím, že je to poprvé a naposled a chtěla jsem mít všechno dokonalý, a ne takový, že „to zrovna tak vyšlo a jinak to nejde“.

Nejblbější část plánování je seznam hostů. Až bude hotov seznam, bude to úleva. Ale stejne ho ještě dvarkát změníte.

Pokud máte místo, den, seznam hostů, domluvený úřad, tak to znamená, že to nejdůležitejší máte za sebou. Teď přichází ta mňamóznější a kreativnější část! 

A pokud už doma ratolesti máte a nevíte, kde Vám hlava stojí, zkuste mrknout tady na můj bezplatný e-book, třeba tam najdete pár tipů k zamyšlení, jak to doma uspořádat, abyste i na to plánování, mé milé nastávající nevěsty, našli trochu času.

Pokud hledáte něco více kreativnějšího, tady >>> jsem sepsala konkrétní tipy a celkové pojetí dekorací na svatbě svépomoci 🙂

A ještě tady >>> poslední ze série svatebních článků, ten je o mých zkušenostech z velké svatby – kafe, děti, zábava, organizace.