Jak vybrat kočárek

Sama jsem na začátku své cesty za naším kočárkem dost tápala – a tak jsem se rozhodla sepsat hlavní body, nad kterými jsme při jeho výběru přemýšleli před koupí a co vidím jako důležité z dnešního pohledu po dvou dětech.

kočárkový výkladový slovník

• dvoj / trojkombinace – nejčastěji se kočárky prodavají v páru hluboká korba (pro malé mimčo cca do 6-8m) a sportovní sezení (pak) na jeden podvozek. Při trojkombinaci je to ještě s vajíčkem (= tou nejmenší autosedačkou)

• golfáče – nejvíc easy druh kočárku pro nejstarší děti, prostě jen tyče a látka na sezeni 😀 skládací, cestovací

• pevná kola / otáčecí kola / trojkolky – pevná kola mají dvě stopy a pro otáčení je potřeba kočárek „nadzvednout“ a pootočit, minoritní skupina, pro mě tzv. „retro kočárky“, což lepší varianta do rozmanitých terénů. Otáčecí kolečka má většina současné nabídky kočárů, dají se i zafixovat, aby se neotáčela, jejich největší výhodou je snazší manipulace na menším prostoru. Trojkolky jsou sportovně laděné kočárky, zejména do terénu a pro sport. 

Platí, že čím větší kola, tím více pohodlí pro miminko a větší tlumení nerovností na cestě. Nafukovací kola má minimální procento kočárků. Z praktického hlediska je potřeba občas zkontrolovat / dofouknout, ale jsou nejpohodlnější. My je máme a za 4 roky jsme defekt neměli ani jeden a jezdíme opravdu všude. O jiné kolečkové materiály není potřeba se nijak zvlášť starat, je to umělá hmota. Tady jde pak spíš o to, jak odolná umělá hmota to je a jak dlouho vydrží.

pár otázek před koupí kočárku

• Potřebuju kočárek? Jsou tací, kteří své dítko výhradně nebo raději nosí v šátku. U nás nosím já, výjimečně muž, kočárek jsme určitě chtěli – pro muže, pro děti, pro babičky a i pro mě. Procházky s kočárkem jsou super. My to střídáme.

• Máme nějaká osobní kritéria? U nás to bylo „musí hodně a dobře houpat“ (zkušený tatínek věděl co je potřeba nejvíc) a „musí se nám líbit = musí být hezký“, dál jsem brala v potaz unisex provedení pro případné další potomky a taky jsme toužili po rozumné ceně. (To mi teď zpětně zní, jakože jsem chtěla vyhrát v loterii, haha.)

• Kam s ním budu jezdit? Kdo s ním bude jezdit? Město, kočičí hlavy, obchoďáky nebo lesy, park, příroda, kamenitá stezka? Nebo oboje? 🙂 Bude jen „na doma“ nebo s ním budeme i cestovat? Autem? Vlakem? Unese ho jeden člověk? (Dvakrát si rozmyslete, jestli chcete kupovat konkrétní typ kočárku proto, „že s ním začnete sportovat“. Jako jestli nesportujete pravidelně už teď, tak moje zkušenost říká, že s kočárkem nezačnete. Procházky jo, ale půlmaratony asi ne.)

• Skladnost kočárku, jeho váha, obtížnost manipulace. Ideálně si jej jeďte před koupí okouknout a vyzkoušet. Na všechno se chytí grif, ale pokud zjistíte, že o kočárek na každém kroku zakopáváte, bylo by fajn to zjistit před zaplacením. Vejde se do našeho auta? (My to nezkoušeli a pak jsme byli lehce orosení, když jsme zjisitli, že se vejde opravdu na centimetr 🙂 Praktická otázka pro měšťandy – zvládnu ho sama naložit do mhd nebo budu potřebovat pomoct?

• Dvoj / trojkombinace? – Já chěla dvoj, protože autosedačku jsem vybrala podle testů tak, aby byla v rámci bezpečnosti co k čemu. Autosedačky v trojkombinacích nemusí být to pravé ořechové a my autem jezdíme často. Navíc není problém dokoupit na kočárek adaptéry, aby se na jakýkoli podvozek dalo přicvaknout i konkrétní vajíčko. (Variantu vajíčko na podvozek jsme my konkrétně využili doopravdy asi jen dvakrát celkem, protože ani pro jedno z našich dětí nebyl pobyt ve vajíčku oblíbený.)

• Připadá v úvahu koupě z druhé ruky? Ať už z finančních nebo čistě ekologických důvodů, není zač se stydět. Až najdete konkrétní kočárek nebo styl, určitě stojí za to se podívat, jestli zrovna Vašeho krasavce někdo neprodává.

postřehy zkušené matky aneb na co koukat v obchodě

• drahý neznamená skvělý, levný neznamená špatný a naopak – ve svém okolí, na internetu i venku často vidím dvě marketingově velmi známe značky, mají je i některé mé kamarádky. Tak taky vím, kolik stály – v trojkombinaci i 70 tisíc. Průzkum si moc nedělaly, „šli na jisto, protože to jej přece dobrá značka“ a ty nepraktické nebo dokonce nefyziologické vlastnosti svých kočárů zjišťovaly až postupem času. I proto píšu tento článek, i proto si myslím, že se tomu výběru trochu pověnovat má smysl.

• velikost korby – čím větší, tím déle miminku vydrží a bude pohodlná. Sportovní sezení by dítě mělo teoreticky mít až jakmile bude samo sedět (+-8m), prakticky ho vytáhnete ve chvíli, kdy zvládne polosed a v korbě už nebude chtít být, protože bude chtít víc vidět.

• ležení u sporťáku – ZÁSADNÍ BOD – sportovní kočárek, ať už samostatný nebo z kombinace, by měl mít možnost nastavení do přímého vodorovného lehu. Tedy sklopit záda a srovnat nohy. Úplně. Ne napůl, ne skrčené nohy. Dítě ve věku sportovního kočárku v něm často spí a je potřeba, aby mu ten spánek byl pohodlný a dítě si odpočalo, tělo si odpočalo. Jakékoli jiné varianty nebrat. A to myslím naprosto vážně a zásadně, třikrát podtrženo, dva vykřičníky.

• jak moc se musím zohýbat do korby / jak dobře je přístupný prostor pod kočárkem – kočárky jsou různě vysoké a je to jedna z často přehlížených věcí, která však nejde přenastavit ani upravit. Do našeho spodního prostoru pod kočárkem se vejde i dvouletý dítě, když už nechce šlapat po svejch.

• polohovatelné madlo – máme s mým mužem výškový rozdíl jen 8cm a výšku madla na kočárku si nastavujeme každý jinak. (A babička ještě jinak.) Zkuste si to oba, je to důležitý faktor ovlivňující pohodlí celé procházky.

• jak moc houpe? 🙂 Moc jsem tomu nedávala váhu, ale můj muž řekl – „musí být hezký a musí houpat, to ostatní je mi jedno“. Věděl, co říká. Hodně kočárků dneska moc nehoupe. Spíš se tak ztuha hýbe. Budete stát na místě, budete sedět a houpat nohou, budete chtít to dítko uhoupat do spánku. Jako houpání má za mě fakt smysl. Náš kočár houpe nejvíc ze všech kočárů na světě a neměnila bych.

• doplňky – rozhodně bych nekupovala dopředu ale až podle potřeby. My měli automaticky v sadě přebalovací tašku, pláštěnku, moskytiéru. Využívám jen přebaltašku a pláštěnku jsem použila všehovšudy třikrát za dvě děti. Kupovali jsme slunečník – zbytečně. Fusak na zimu se hodil, ten jsme měli z druhé ruky a posloužil parádně. Víc nic. Já třeba kafe piju hodně a ráda, ale držák na kelímek nemám a nikdy mi nechyběl. Záleží to na osobních preferencích, ale opravdu není problém cokoli dokoupit na dva kliky myší. Důležitější než doplňky ke kočárku je všeobecná pohoda doma – jak na to? Bezplatný eBook je dostupný tady.

kde ho vybrat

• Koukněte se u kamarádek, zeptejte se na reference, zkušenosti, vyzkoušejte. Rozhlížejte se po ulici a nebojte se oslovit o název nebo značku kočárku, který Vás zaujme.

• Specializované obchody, samozřejmě. Jakkoli to může být otravné a nudné, neomezujte se na jeden obchod. Žádný prodejce nemá „všechny značky“. Dejte aspoň tři velké prodejny – důležitá je možnost si kočárek vyzkoušet povozit, složit, zvednout.

• Veletrh – za mě asi nejlepší možnost. Tady jsoufakt všechny. Je to teda taková nejmasakrovější varianta z hlediska úmornosti a množství lidí, ale my zrovna tady vybrali. Často jsou k dispozici slevy na nákup nebo „objednávku do týdne po“, prodejci jsou nabití informacemi, často jsou zde zástupci samotných značek a na prodejce v ČR jen odkazují.

Náš kočár byl tehdy zastoupen jen jednou prodejnou, která měla na googlu hrozný hodnocení a já bych do ní prostě asi dobrovolně nejela. Ale na veletrhu nám kočár padl do oka na první dobrou, zasadní parametry splňoval a pán přímo od značky nám všechno ochotně vysvětlil a ukázal. To se pak o prodejně a následné objednávce říct nedalo, ale jinde objednat nešlo, tak jsem jejich přístup překousla.

náš kočárek

Máme Jedo Bartatina, je to polská značka, polský kočárek (a řeknu Vám tajemství, všechny kočárky se vyrábí v Číně anebo v Polsku. Jako Apple – Invented in California, Made in China). Nelitovala jsem nikdy, je skvělý – je hezký a hodně houpe. Stál nás v dvojkombinaci celých 12 tisíc, oproti zavedeným značkám cca o polovinu až dvě třetiny levnější. Retro je maximálně typem. Máme velká nafukovací pevná kola a neměnila bych. Na zvedací otáčení si člověk zvykne za týden a pak zvládá hravě jednou rukou. Je to do všech terénů, jak do lesa, tak do šaliny – a tam taky všude fakt jezdíme. Je prostorný, vysoký tak akorát, polohovatelná madla, prostor pod kočárkem i na další unavené nebo líné dítě (to samozřejmě nebyl výrobní záměr, ale nemusela jsem kupovat ani řešit takový ten skejtík, protože je tam prostě fakt dost místa na celý druhý velký dítě 😀 ), otáčení vršku po i proti směru jízdy na klik. (A není to placené promo, ale miluju náš kočár od prvního dne dosud stále stejně, haha.)

Mezi možné nevýhody by mohlo patřit to, že kočárek je vcelku obrovskej, Prahu vlakem zvládáme, ale kufr auta to zabere celej a sbalit ho na týden spolu s věcma a dětma – to znamená vzít navíc rakev (ano, střešní nosič, tati), do letadla a na cesty do zahraničí nevhodný jakbysmet. My máme velký štěstí v tom, že teta pro nás měla schovaný menší skladný kočárek Inglesina, něco mezi sporťákem a golfáčem, se kterým cestujeme, tak bylo rozhodování o to snazší.

připomenutí na závěr

Jakkoli pečlivě si dáte na výběru kočárku záležet, jakkoli krásný, s láskou a dobrou vírou pořizovaný kočárek budete mít, Vám nedá záruku toho, že to dítko ocení. Některá miminka usnou momentem položení a nebudou chtít spát jinde, některé budou z plna hrdla dávat najevo, že takto teda ne. Neberte si to, prosím, osobně. Děti jsou různé. Tím, že ho necháte plakat, si kočárek neoblíbí. Tak ho plakat nenechávejte.

Moje děti nebyly nijak zvlášť kočárkové, řekla bych, že to úspěšně kombinujeme s nošením půl na půl. Starší syn měl období, kdy absolutně kočár nesnesl a já ho mohla jen vázat do šátku. Vzal ho na milost až později a jen na spánek, jakmile se probudil, chtěl hned ven. Mladší syn kočárek vcelku ochotně akceptoval, po půl roce však taky už jen na spánek, vození za vzbuzena neexistuje a máme pro změnu nosítko. Sportovní sedící kočárek měl a momentálně má větší úspěch pro lepší možnost pozorování světa. 🙂