Jak překračovat strach

a posouvat se stále dál za vysněním cílem? Dnes pro Tebe mám krátký příběh ze života a jednu mou oblíbenou techniku.

Byla jsem si vyřídit živnost. Nic světovýho, co? Ale pro mě docela jo, přiznávám. Nebylo to jen o tom jít, nadiktovat, podepsat, zaplatit a hotovo. Bylo to o tom všem, co tomu předcházelo a o tom, co bude následovat – v mé hlavě.

Kromě té natěšené stránky je to totiž i o tom překračovat a odpinkávat pocity strachu, nejistoty, nesebevědomí, nedostdobráctví – protože i já je občas mám, ale už s nimi zvládám docela dobře pracovat.

Můj přístup k životu se do jednoho článku vepsat nedá, ale dneska jsem si říkala, že se k tomu mýmu velkýmu kroku pro Lucy, ale zdánlivě malýmu pro vesmír, docela bude hodit moje technika “tak co tam máme dál”.

Když mě přepadne strach, úzkost nebo nejistota (to racionální ego) – “nemáš na to, nezvládneš to, nemá to smysl” … a cokoli s tím konkrétním stavem spojené, neodcházím od toho a naopak se do toho ponořím, jdu až na dřeň a na všechno si sama odpovídám. Co by se teda jako reálně mohlo stát (nejhoršího) a pokračuju tak dlouho, dokud si to neuzavřu, protože zjistím, že to nikdy tak zlý vlastně není. A taky mám za to, že se to dá aplikovat všude v životě.

Pak to asi vypadá nějak takto:

• Nikdo si nic nekoupí – tak nekoupí, no a?
• Odvody v rámci živnosti tě budou stát víc než vyděláš – oukej, tak ji zas pozastavím, to není nic těžkýho a svět se nezboří, ne?
• Stejně to zas nestihneš – tak nestihnu, komu to vadí, co se stane?
• Seš tak strašně pomalá – ohlídni se a koukni cos za poslední rok dokázala. Jo, s dětma to jde pomalu, ale i malými kroky se člověk jednou dostane k cíli. Před rokem nebylo nic a dneska už je web, ebook, druhej v procesu, kurz na spadnutí. Buď na sebe taky trochu laskavá.

A tak jsem a užívám si to.

A ještě jedna věc me docela žene kupředu – jakkoli pateticky to bude znít – jednou budu maximálně litovat toho, co jsem neudělala a ne naopak. Baví mě to, žiju to, tak kdy jindy, když ne teď.

Podmínky pro podnikání na živnost při mateřské „jako vedlejšák“ jsou super přívětivý. K tomu mateřskýmu tempu by to totiž fakt jinak asi nemělo smysl :-). Já už mám dětí tak akorát, tak jsem si říkala, že už je teda na čase to zas posunout dál. Ale nemysli si, trvalo mi to několik měsíců, než jsem se fakt rozhoupala a šla na ten úřad. Tak teď slavím, jsem natěšená, trochu nervózní a zvědavá, co mě na té nové cestě čeká.

Takovýto nedočkavý, natěšený, radostný mravenčení, znáš? Nezkusíš to taky? Základem toho, abys na to měla vůbec čas a myšlenky, pokud Tě to láká, je, aby doma všechno fungovalo. Pak už je toho času s odrůstajícími dětmi jenom víc a víc.