Hurá do plavek?

Příběh o tom, jak se stalo, že už v březnu jsem si koupila hezké plavky na novou sezónu. A taky malé zamyšlení nad tou sebeláskou k tělesné schránce po porodu.

Když bylo staršímu synovi půl roku, jeli jsme s mou mámou k moři. I když to nebyl žádný last-minute nápad, nákup plavek jsem odkládala na neurčito, protože znechucení při každém pohledu do zrcadla. Až jsem skončila s ne úplně padnoucím modelem naprosto šíleného designu objednaným na slepo, protože v mojí velikosti nic jiného nebylo tak narychlo k mání. Každej den jsem se uklidňovala tím, že mě tam nikdo nezná a že to bylo naposled takto horkou jehlou a že v Česku v tom nikam nevylezu.

Posunem se o 2,5 roku a jedno další dítě dál, do současnosti. Jak bylo teď v březnu tak hezky letně, muž pronesl něco ve smyslu “no to bude, co, pěkně v plavečkách u vody…” 

No, to teda bude. 

Tělo se mezitím stihlo vrátit na původní váhu, nabrat znova 29 kilo, porodit další veselý balíček, nějaký drobný zase shodit, ale rozhodně nejsem tam kde dřív. Kila nevím, ale oblečení je nemilosrdný. Tentokrát to prostě nešlo samo pryč jako poprvé.

Prvotní myšlenka byla, ne nikam k vodě nevylezu, hotovo. Ale pak jsem si vzpomněla na jeden hezkej citát z nějakýho mateřskýho profilu – dítěti je jedno, jak vypadáš, záleží mu na tom, že s ním půjdeš do vody. A jo, je to tak. Já vodu vlastně miluju. Taky vím, že ostatním lidem je vlastně úplně párek nějaká matka v plavkách a jak u toho vypadá.

Jde jen o můj vlastní pocit. Snažím se učit být svému tělu vděčná že vytvořilo takový dva hezký zdravý veselý balíčky a dívat se na něj s pochopením a obdivem, přijímat jeho současný stav. Vývoj je přirozený, tak kde se bere ta hoňka za dokonalostí nebo za minulostí? No, světe div se, je tady to neutichající porovnávání se s ostatníma. Ale kolikrát my vždycky vidíme jen ty „lepší“ a ty „horší“ ne, že? Proč zas ty uvozovky? No protože jsme přece každá jiná. Jako jo, tak jako typicky žensky trochu závidím kočkám, co přibraly jen pár kilo, který zároveň nechaly v porodnici a jsou krásně šlang dva týdny po. Ale já mám zas jiný krásy a výhody.

Ještě musím zmínit, že můj muž je v tomto skvělý. Cítím a vím, že mě upřímně přijímá takovou, jaká jsem, teď, v tuto chvíli. Věřím, že za jakékoli „zlepšení“ se nebude zlobit, nicméně taky vím, že to nechává zcela na mně a na mém pocitu. A já se rozhodla svému tělu pomoct, protože chci já, ne proto, jak mě vidí ostatní. 

Nenalhávejme si, že matky nemají čas. Je to o prioritách. Volného času je rozhodně málo, ale nějaký tam je. Někdo ho stráví u telky, někdo u šicího stroje, někdo se vzdělává online, někdo jde spát, někdo chodí cvičit. Pokud bys chtěla poradit, jak a proč to doma zorganizovat tak, abys ten čas pro sebe měla, ráda Ti bezplatně zašlu svůj eBook.

Já budu muset omezit svou mentální potravu v podobě vzdělávání a kreativní touhu pořád něco vytvářet na úkor vidiny lepšího pocitu (z vlastního těla a z pocitu v něm). Ale zkusím to – i když cvičit obecně mně fakt moc nebaví. Nějakou dobu trvalo, než jsem si to přiznala, a to bylo ještě dávno před těhotenstvím, potom, co jsem vymetala fitko 3x týdně na 2 hoďky a stále to nebylo “dost dobrý”. (Jako – když se dneska na mrknu na fotky z tý doby, chce se mi až brečet, jak dobrý to bylo, a zároveň je mi líto sebe sama, jak nedostatečně a nehezky jsem se tehdy viděla a jak jsem se ke svému tělu chovala).

Už odmítám dělat věci, který mě nebaví. Za to mi to nestojí a svůj velmi omezený a drahocenný čas tomu neobětuju. Neznamená to, že nebudu dělat nic, ale budu hledat to, co mě bavit bude. Zatím mám v plánu začít chodit zase plavat. (Jo, zase do plavek, já vím, že je to dobrej vtip, ale já vodu miluju a jako dítě jsem závodně plavala. Nevnímám to stejně jako povalování se na sluníčku u vody, ale jako přijít-zaplavat-odejít, čistě jako sportovně-relaxační činnost.)

A taky už jsem vyrostla z výzev “tak do plavek”, “tak do léta”, apod. Mým cílem je zapojit pohyb pravidelně, nenásilně a udržitelně. Je samozřejmě paradoxní, že rozhodnutí přišlo na popud představy sebe v plavkách v létě, to beru :-), ale chápem se, že jo?

Kde koupit nekonfekční velikosti

Zásadní podpásovka tradičních obchodů je S-M-L, v lepším případě ještě s možností navolit si různej spodek a vršek. Nebo zabrouzdáme do typické české velikosti 75B? No, hezký, děkuju.

Už před těhotenstvím jsem byla rozmlsaná perfektně padnoucími podprsenkami (znáte, doufám, bra fitting, žejo?), ale úderem děcek padla – objem se zvětšil, obvod zůstal. Moje velikost už je tak okrajová, že ani ve specializovaných prodejnách podprsenek nemají mou velikost nikdy skladem. Mám 70I – 70J. Není to Pamela Anderson, prostě to je jen vzácná kombinace 😀

V reálu to znamená, že se mi tehdy před mořem s mamkou paní podívala do kalatogu, aby mi řekla, že v mojí velikosti jsou u jejích dodavatů jen jedny plavky. Hm, super. Týden před odjezdem mi tehdy nic jinýho nezbylo, ale když jsem si na to letos vzpomněla, polil mě pot a šla jsem hledat. Ono totiž i kdyby těch plavek bylo v reálu víc, na obchod se objednají jen a pouze v případě, že si je koupím. Protože je to tak okrajový, že by to už nejspíš neprodali. Což je mezi náma taky dost na pytel, vybírat podle obrázku krásný ty-její-prsa-nikdy-nekojily holky, která má tak Déčka maximálně. Moje prsa nebudou přece diskriminovaný, ony chtěj vyzkoušet aspoň dvoje troje plavky! Haha 😀

No, zkrátím to, objednala jsem na Zalandu. Nikde jinde prostě neměli víc druhů na výběr v mé velikosti. Objednala jsem si krásných patero plavek! Musela jsem si teda převést peníze ze spořícího účtu :D, abych to zaplatila, ale výhodou je, že tady není problém vyzkoušet a vrátit nepadnoucí. Nikdy nebyl záměr nechat si všechny. Co si budem, ekologický to není, ale.. Já nemám na výběr, pokud chci mít na výběr.

Jak to dopadlo? Do jediných jednodílných jsem se ani nevlezla, skončila jsem u stehen. Celočerné favoritky se mi v reálu líbily nejmíň (důkaz místo slibů, že obrázky fakt nestačej). Červené byly hezké, ale nakonec jsem si na ně netroufla, necítila bych se. Na červenou čas jednou ještě přijde. Nakonec jsem nechala poslední dvoje – jedny černo-květované, víc na parádu, jedny džunglové, víc na plavání.

Takže jo, jsem spokojená. Mám krásné padnoucí plavky ještě před sezónou. Můžu kdykoli odletět k moři (haha, prosííííím), ale spíš – jsem nachystaná na léto, na zahradu, na řeku nebo velké nepřelidněné koupáky :D. A ne, nemám strach, že i když se začnu pravidelně hýbat, že mi plavky budou v létě velké. Kojit budu tou dobou předpokládám stále a pokud se něco zpevní, bude to super. Ale super je to už i teď, s krásnými padnoucími plavkami a vědomím, že to, jak se budu cítit, je jen na mně.