letní Albánie s dětmi – naše týdenní dovolená v kostce

Loňské prázdniny jsme zahájili v půlce června cestou k moři do Albánie se všemi našimi dětmi. Opět jsem se trefila a našla destinaci, která teprve nabírá na atraktivitě mezi přímořskými dovolenkáři a stále je spíš neobjevenou perlou Balkánu. Pozvolné moře, božské jídlo, milí lidé – pojďte si počíst a zajeďte si tam taky dřív, než tam budou davy jako jinde.

levné letenky do Tirany a náplň naší dovolené

Když jsem se začátkem roku rozhlížela po letenkách, trochu jsem měla pro celou rodinu zálusk na loňský Skiathos, kde jsem byla s kamarádkou a malými dětmi, ale letenky se tou dobou pohybovaly nezdravě vysoko. Po světové uzavírce a těhotenstvích jsem se upřímně těšila, až konečně vyrazíme poprvé k moři jako celá rodina a nechtěla jsem koupi letenek nechávat tak úplně na náhodě.

Jde o to, že letenky se občas dají sehnat levně i na poslední chvíli, ale nás je šest, což znamená větší ubytování i auto než je běžné, a tady platí, že čím více dopředu, tím více kapacit všeho, větší výběr a různé cenové hladiny. O cestování s dětmi na vlastní pěst se víc můžeš dozvědět tady.

Takže když na mě pořád skákaly levné letenky do Tirany, vzpomněla jsem si, že Albánii jsem vlastně taky měla v hledáčku u dovolené u moře. Long story short, povedlo se mi koupit super letenky z Vídně od Ryanairu, které splňovaly i náročná kritéria jako hezký čas odletů, odjezd v sobotu, návrat následující neděli, červnový týden, kdy už ve škole o nic nešlo a nebyl problém s uvolněním velkých dětí.

Jeli jsme si udělat pohodu k moři s tím, že si chceme udělat i pár výletů po okolí, podle aktuální chuti a rozpoložení.

Albánie v červnu

Červen obecně považuju za skvělý čas pro dovolenou u moře. Máte jistotu, že počasí i moře budou fajn a ne na chcípnutí, což se zvlášť s malými dětmi opravdu hodí. Nikde ještě nejsou davy, v poloprázdné restauraci se v pohodě najíte a jste upřímně obletováni horem spodem. Místní se teprve připravují na novou sezónu, všichni mají energii a nejsou vyčerpaní. Je to moje druhá červnová zkušenost po loňském Řecku a v podstatě už asi nechci jet k moři jindy než mimo sezónu🙂

Je teda pravda, že avizované teploty v tomto období měly být 25-30 stupňů a my chytili zrovna nějaký „saharský teplý proud“ a snad 3 dny jsme tam měli opravdu červencové vedro 36 stupňů, ale tím, že moře bylo blízko a dům měl klimu, jsme to v pohodě zvládli. Moře nás překvapilo, jak bylo teplučké.

ubytování a auto v Albánii

Vybrala jsem nám dům se zahradou malý kousek od pláže. Musím říct, že s ubytováním jsme byli nadmíru spokojení. Zahrada byla obrovská, příjemná a soukromá. Dům si majitelé postavili pro sebe jako „holiday home“ a pronajímají ho v letní sezóně turistům, čili byl opravdu hezky a bohatě vybavený a opečovávaný. Do moře to bylo zhruba 5min pěšky (a to pro to, že pláž byla fakt hodně široká :D).

Nevymýšlela jsem žádné dlouhé přejezdy (maloši je autem moc nemusí) a vybrala jsem nám hezký záliv hodinu cesty z letiště. Blíž by snad bylo už jen město Drač (Durres), ale to je jeden velký přístav a tam jsem na koupačku k moři nechtěla.

Když jsem si studovala albánskou MHD dopravu, rozhodla jsem se, že nám raději půjčím auto. Přeprava do ubytování a zpět by nás vyšla podobně, jako si to auto na ten týden půjčit. Jak už jsem zmiňovala, je nás 6 a bylo potřeba půjčit „něco většího“. Booking mi hned po rezervaci nabídl akční slevu na půjčení auta – v rychlosti jsem prohlédla i jiné prostředníky, ale tady to vycházelo opravdu nejlépe.

Měli jsme Daciu Jogger – v podstatě klasický kombík, který měl v kufru třetí řadu sedadel. Samozřejme tak ubyl prostor na samotná zavazadla, ale my jeli jen s batohy a jedním kufrem, tam nám to bohatě stačilo. Půjčovali jsme si od Sarako Travel – místní půjčovny. Vše probíhalo skvěle, auto bylo zánovní, pan půjčovák normální a příjemný, vrácení bez problému. Řekl mi, že pro příští dovču máme napsat rovnou na whatsapp a že cena bude nižší o poplatky bookingu – tak kdybyste někdo chtěl kontakt, ozvěte se, ráda předám. Vše je samozřejmě normálně oficiální s půjčovacími papíry 🙂 Albánie je mimo EU, tak je potřeba nezapomenout na mezinárodní řidičák. Autosedačky jsme měli vlastní, v rámci Ryanair přepraveny zdarma.

doprava v Albánii

Je opravdu akční. Můj muž to popsal dokonale. „U nás jezdí lidi vypnutí a na autopilota, protože všichni vesměs dodržují nějaká pravidla a jsou předvídatelní. To tady není. Tady je potřeba opravdu vnímat a reagovat.“

Albánci jsou fakt vtipní – zastaví kdekoli a kdykoli – na kruháči, uprostřed dálnice, kdekoli na cestě. Místo dvou pruhů jsou čtyři auta nacpaný vedle sebe. Občas nedají přednost a vjedou do křižovatky a nezájem. Hodně předjíždí. Je to rozhodně divočejší, ale dá se na to zvyknout.

Řídil jen můj muž, já jsem s díky vynechala. Vím, že bych to zvládla a kdyby bylo potřeba tak řídím (v půjčovně jsme tam byli napsaní oba, bylo to bez příplatku). Cesty jsou horší než u nás, značek rozhodně méně, občas jsme nevěděli, kolik můžeme jet, ale přizpůsobili jsme se ostatním. Jo a všichni tady mají Mercedesy (reálně třeba 80% aut :D). Nutno podotknout, že doprava se mi tu zdála pomalejší. Vzdálenost, kterou bych v Česku ujela za 15 minut tady vycházela tak na 30-40min – protože hustota provozu a stav silnic.

V samotné Tiraně se podle mého dá v pohodě pohybovat autobusy, pokud plánujete cestu k moři nebo do hor, auto doporučím. Taxi drahé, meziměstská doprava spíše nespolehlivá (načteno).

Pán z autopůjčovny nám řekl, že jediná spolehlivá benzínka je Kastrati – jediná státem kontrolovaná, která prý neředí palivo, jediná, kde je jistota, že se dá platit kartou. Cena byla oproti jiným benzínkám rozdílná asi o 1Kč/litr, dali jsme samozřejmě na něj a tankovali zde.

pláže v okolí

My nakonec byli jen na naší pláži u domu Plazhi San Pietro, druhou jsme viděli z promenády na výletě v Drači – byla víceméně stejná, akorát prostě u přístavu, takže mám za to, že jsme zvolili lépe :). Albánské pláže jsou většinou veřejné, ale fungují tu i takzvané „placené“ úseky – místa, kde si pronajmete lehátko se slunečníkem a máte zajištěný určitý komfort. Tyto části bývají uklizené, udržované a celkově příjemné.

Naopak zcela veřejné pláže často působily trochu zanedbaně. Je běžné, že místní večer přijedou k moři, posedět a popít, ale bohužel po sobě často neuklízí. Je to škoda. My to řešili tak, že jsme si rozkládali deku a slunečník někde na hranici mezi placeným a neplaceným úsekem. Tam bylo čisto, ale lehátka jsme nepotřebovali.
Právě kvůli těmto zkušenostem a recenzím od ostatních cestovatelů na googlu, když jsem hledalal případné jiné možné pláže v okolí na výlet, jsme se nakonec rozhodli neexperimentovat a zůstali jsme u té jedné naší nejbližší u našeho domu. Věřím ale, že se to časem zlepší – potenciál má Albánie obrovský, třeba si to lidé uvědomí.

stravování a nakupování

Snídaně jsme si připravovali sami – klasika jako vajíčka, müsli, sladké pečivo a ovoce. Na svačinu jsme přibalili vždy nějaké to ovoce a na pití zásadně vodu – jen pozor, v Albánii není voda z kohoutku pitná, takže jsme kupovali balenou. Děti ochutnávaly nejrůznější varianty místních limonád.
Večeře byly naopak o objevování místních chutí. V okolí našeho ubytování jsme objevili několik rodinných restaurací, kde podávali čerstvé ryby a mořské plody – a opravdu výborné! Speciálně na ryby můžu doporučit tuto restauraci, ale stejně jsme nejčastěji byli tady – restaurace Frroku. Pro děti se vždycky našla pizza nebo hranolky, takže byli spokojení všichni.

Na tradiční albánskou kuchyni doporučuju restauraci Oda v Tiraně – tu najdete v popisu našeho výletu.
Co se týče nakupování, naše „dědina“ neměla žádný obchod, takže jsme museli jezdit autem. Nejbližší supermarket byl spíš menší, s cenami jako v české večerce, a navíc se tam dalo platit jen hotově. Na větší nákupy se vyplatilo dojet o kus dál do většího marketu – širší výběr, lepší ceny.
Skvělou volbou byly i stánky se zeleninou a ovocem přímo u silnice – tam jsme často zastavili cestou z výletu a nakoupili čerstvé a chutné kousky rovnou od místních. Nic nám tu nechybělo.

nepořádek v Albánii

Záleží, kde máte vaši hranici únosnosti. Přiznávám, že pro mě to asi první den bylo trochu šok – ale rychle dodávám, že to tak bylo i loni na Skiathu i Sicílii. Tyto jižanské země to prostě moc neřeší. Popsala bych to slovy: „Doma hezký, moje hezký, ale za plot už hážu odpadky hlava nehlava a nehledim na okolní prostředí.“

Skvěle to ilustrovaly ty pláže – jak jsou tam placené slunečníky, tak super naklizené a upravené, jak je to veřejný, tak to nikoho nezajímá. A nikdo si po sobě moc neuklízí. Takže ano, potkali jsme hromady odpadků a svoz odpadu asi nebude nejsilnější albánská stránka, ale neliší se to moc od jiných podobných zemí. V moři jsme snad jednou viděli nějaký obal od brambůrek, jinak bylo čisté.

výlety v okolí

Vydali jsme se nakonec jenom na 2 výlety po okolí, rozepíšu níže. Jinak na severu Albánie nečekejte žádná „malebná přímořská městečka“ jako v Řecku nebo Chorvatsku. Nevím, jak v jiných oblastech, ale my třeba bydleli „na dědině“, kde bylo pár domů, restaurací a plážových barů, jinak nic. Prostě mezi místními, asi jako loni na Sicílii.

DURRES

Jedno odpoledne jsme si udělali menší výlet do Durrës / Drač – přístavního města, které bylo od našeho ubytování nejblíž. Na dlouhé potulování to tady moc není, ale procházka v přístavu po promenádě směrem ke Sfinksi a zpět byla příjemná. Město samotné nás nijak zvlášť neokouzlilo – sem tam pozůstatky hradeb, římské koloseum, které stačilo projít jen zvenčí, ale žádné kouzelné staré město a obchůdky tu nečekejte.
Město podél promenády ožívá večer – postupně se zaplňovaly restaurace a my dali na přání velkáčů, kteří chtěli na steak. A tak jsme zakotvili v jedné z modernějších restaurací, kde si každý přišel na své. Po jídle ještě chvilka na noční procházku podél moře a pak už zpátky k autu a do našeho domečku.

TIRANA

Do Tirany jsme vyrazili hned ráno a začali náš den lanovkou Dajti Ekspres, která nás vyvezla do výšky 1030 m.n.m. a nabídla nám opravdu nádherné výhledy. To jsme zpětně hodnotili jako opravdu skvělý nápad, protože jsme přijeli relativně brzy, takže nikde žádné fronty, jen my a prázdné kabinky stoupající vzhůru nad zelené kopce. Cesta byla klidná, děti si to užily a my dospělí jsme si vychutnali nádherné výhledy a příjemné horské klima. Pokud se do Tirany chystáte a máte čas, tohle určitě nevynechejte. My si tím trochu kompenzovali nemožnost vzít ty nejmladší na nějaký hezký horský trek, kterých tu v okolí bylo opravdu hodně.

Po návratu dolů jsme přejeli hlouběji do centra a prostě někde na ulici zaparkovali auto, zapíchli špendlík do mapy a vydali se pěšky poznávat město. Prošli jsme se uličkami, přes místní trhy, kde to vonělo kořením a ovocem, ale byli tu i koberce a blešák. Na oběd jsme si dali zaslouženou pauzu v restauraci Oda, kterou jsme si našli už dopředu – tradiční albánská kuchyně, příjemná atmosféra a opravdu výborné jídlo. Maláči samozřejmě ofrňovali, ale my všichni 4 velcí jsme si to moc užili. Pak jsme se vydali do Tirana Castle, očekávali jsme nějaký hrad a kulturu, ale byl to prostě obchoďák s kavárnama v kulisách hradeb – nedoporučím. Dál jsme mrkli k Pyramidě, kterou jsem já a velkáči vyběhli nahoru (ale to bylo vše), pak zpět procházkou k náměstí Skanderbega a soše. Pak už jen k autu a zpátky domů.
Velkou atrakcí města jsou místní bunkry – BUNK`ART (kousek od Dajti ekspres) a BUNK`ART 2 (v centru), přestavěné na muzea. My jsme je ale tentokrát vynechali – v Brně máme ty svoje, tam jsme byli a netoužili jsme po dalším bunkrovém dobrodružství. 🙂

roaming – data – komunikace v Albánii

Je potřeba mít na mysli, že Albánie není v EU, čili odchozí, ale i příchozí hovory a zprávy jsou zpoplatněny, data jakbysmet – a to fakt tučně. Nebyl to pro nás vůbec problém, rodinu jsme informovali dopředu, že budeme na viberu / whatsappu a ať nevolají, nepíšou jinam. Vybrala jsem ubytování s wifi, fungovala skvěle. Pro navigaci do auta jsme stáhli „naši“ oblast do offlinu v mapách google. S domácími i autopůjčovákem jsme komunikovali přes whatsapp – jsou zvyklí, sami mi tak poprvé napsali před příjezdem.

Albánci

Jestli jsem se někde cítila vítaná s dětmi víc, než v Česku, tak rozhodně tady. Občas mám pocit, že v Česku jsou děti a rodiny s dětmi na obtíž. Tady děti milujou a dávají to najevo! Albánci jsou velmi pohostinní, milí, příjemní. Nic nebyl problém. Všechno šlo zařídit. Ve všem vyšli vstříc, když jsme potřebovali (např. odjezd z ubytování v 6 hodin ráno). Když nám maloši usli večer v restauraci, pan majitel nás chtěl odvážet autem, abychom nemuseli pěšky a nést je (měli jsme to kousek, nejeli jsme, ale bylo to fakt milé a myšleno smrtelně vážně.)

A pozor – nemluví moc (spíš vůbec) anglicky. Samozřejmě autopůjčovna a ubytování ano, tak na normální komunikační úrovni, žádná úroveň C2 🙂 ale obyčejní místní, prodejci koblížků na pláži nebo restauraci skoro vůbec nebo fakt jen základy. Není potřeba se obávat sem jet, člověk se vždycky nějak domluví rukama nohama. (Zkuste si mě představit, jak pantomimou předvádím mušle v restauraci, na to, abych se zeptala, jestli je mají na menu – měli a byly fakt dobrý 😀 )

běžné ceny a kolik co stojí v Albánii

Kurz v době naší dovolené byl 1 Kč = 4 LEK (albánský lek ALL). Na letišti jsme si vybrali hotovost z karty Revolut. Všude se dá zaplatit hotově, málokde kartou (vč. supermarketů). Obecně se má za to, že v Albánii je „mnohem levněji“, no k tomu bych řekla – jak co, jak kdy – a ten rozdíl není zas až tak zásadní. Rozhodně se nám vyplatilo chodit tu na večeře do restaurací, byly tu každý den čerstvé ryby a mořské plody, což si doma jen tak neužijeme. Porce jsou bohaté, vždy jsme po jídle dostali ještě meloun nebo nějakou home-made buchtu a panáka místní pálenky.

večeře pro 6 lidí (2x pizza, miska mušlí, grilované krevety, krevetový smetanový kotlík, seafood špagety, hranolky, litr vína a 5 limonád) nás stálo 5980 lek, s dýškem 6500 lek = 1625 Kč a byli jsme narvaní k prasknutí

víno 1l džbánek v restauraci 800 lek = 200 Kč

šunková pizza v restauraci 550 lek = 137,5 Kč

seafood špagety 700 lek = 175 Kč

grilované krevety 1100 lek = 275 Kč

voda 1,5l láhev v supermarketu 50 lek = 12,5 Kč

pivo 0,5l v supermarketu 70 – 200 lek dle značky = 17,5 – 50 Kč

balíček těstovin v supermarketu 120 lek = 30 Kč

běžný nákup v obchodě se u nás pohyboval mezi 2400 – 3400 lek (snídaně, pití, svačiny) 600-850 Kč

Fanta 0,5l – v supermarketu 100 lek (25 Kč), v restauraci 150 lek (37,5 Kč)

půjčení šlapadla na 1h na pláži 1000 lek = 250 Kč

ovoce u zelináře u silnice 1000 lek = 250 Kč (velký meloun, 5 nektarinek, 4 jablíčka a darem jsme k tomu dostali další jablko, hrušku a 2 blumy)

parkování auta na placeném stání u pláže (jinak na punk kdekoli zdarma) 500 lek = 125 Kč

kolik nás to stálo

letenky pro 6 – cestovali jsme každý jen s batohem v ceně letenky a dokoupili si pouze 1 ks 10kg odbaveného zavazadla a společné sezení – 15 707,7 Kč, tzn. 2618 Kč zpáteční/os. (zpáteční letenka samotná bez volitelných příplatků by byla 2100 Kč/os.)

pojištění celé rodiny vč. storna 2378 Kč

cesta na letiště a zpět 3588 Kč (299 Kč/os/cesta)

ubytování – vybavený dům se 2 ložnicemi a obývacím prostorem s kuchyní a 2 koupelnami se soukromou zahradou na 8 nocí 26099 Kč (cca 3260 Kč/noc)

půjčení auta – Dacia Jogger 7 místná – 13 319 Kč za 8 dní (cca 1660 Kč/ den)

útrata na místě – benzín, nákupy, večeře v restauraci každý den, dva výlety – cca 22k

Obecně jsem si načetla, že na severu je levněji než více na jihu, kam míří větší množství turistů.

Dovolená nás zaokrouhleně vyšla na 14 tisíc na osobu naprosto se vším všudy – což je částka, se kterou jsem naprosto spokojená.

Když se podíváte na nabídku cestovek, připočtete si vždy ještě cestu na letiště, pojištění, výlety a případně jídlo podle toho, jak je nebo není součástí. Pokud jste nestandardní skupina ve smyslu více dětí nebo třeba jen jeden rodič, tím spíš pro vás hotové zájezdy nedávají finanční smysl, pokud vůbec nějaké najdete. Zapište se na čekací listinu pro můj kurz cestování na vlastní pěst a naučím vás vyjet bez obav na dovču tak, aby jste si ji užili, jeli za polovinu a přitom na nic nezapomněli.

sečteno podtrženo

Boží. Musím říct, že jsem byla mile překvapená a pouze se mi potvrdilo, že není potřeba dát na nějaké předpotopní předsudky, kterých jsem si pár před naším odjezdem vyslechla. Hezká destinace pro válení u moře, jako pro horskou turistiku (tu jsme sice neabsolovali, stačilo mi ale přečíst si recenze na tripadvisoru a rozhlížet se po těch majestátních horách v okolí :).

Milovníky luxusu nebo malebných městeček bych sem asi neposlala – záleží, jaké jsou vaše priority a taky připomínám, že my jsme se pohybovali pouze na severu 🙂 ale nadšené cestovatele anebo rodiny s dětmi, kteří si užívají poznávání nových míst a rádi to spojí s pohodovou koupačkou u moře zcela na 1000%.

co dál?

Stáhni si zdarma checklist Sbaleno k moři nebo mrkni na mou příručku o pohodovém cestování s dětmi. Albánie tě nenadchla? S dětmi můžu doporučit ještě maličký řecký Skiathos, kde to zvládnete i bez auta nebo Sicílii, kde budete doslova mezi místními.