Někdy je to docela těžký přijít na to, co anebo jak to vlastně chci – cokoliv. Častokrát je to běh na dlouhou trať proto, aby si to sedlo a abych byla spokojená a aby byli spokojení třeba i ti, kterých se to taky týká. Ale zjistila jsem, že vůbec není špatný začít klidně s tím, co nechci.
Jak to myslím? Jednoduše – zkouším – a poslouchám sebe, svou intuici, svůj pocit. Je to ok? Je to pro mě cesta? Je mi v tom dobře?
Není? Nevadí, tak na to jdu jinak. Ale vím, co nechci. A jdu hledat další cesty, způsoby, pojetí toho, co si myslím, že nebo jak by to třeba mohlo být. A třeba už to bude ono a třeba to bude jen další “ne, takhle to taky nechci”.
Nejen v mateřství – ale v tom momentálně nejvíc – mi přijde důležitý nezůstávat v něčem, co mi neslouží, co mi nedává smysl, v čem se necítím dobře. Svoje úvahy o fungování celé rodiny a domácnosti jsem jinak sepsala do tohoto e-booku, který je bezplatně k dispozici.
Život je tady a teď.
A nezáleží na tom, co si myslí ostatní.
Udělat změnu se může zdát jako těžký krok, když konkrétně nevím, co vlastně teda chci jinak. Prvním krokem ale může být právě to uvědomění, že takhle ne. Dlouhodobě je přece mnohem náročnější zůstávat v něčem, co nefunguje, než hledat nové cesty, ne?
Jeden svůj osobní příběh s konkrétním „vím, co nechci“ si můžeš přečíst tady.