Půl království za hezké nehty

Dneska mám pro Vás konkrétní případ svého “vím, co nechci” v praxi.

Pokud jsem z něčeho měla vždycky komplex, byly to moje nehty. Ať jsem dělala, používala nebo vitamínovala cokoli a jakkoli, nikdy se z nich nestaly pevné dlouhé krásné nehty, jaké jsem si vždycky přála mít. A tak jsem se po dvou dětech rozhodla, že moje sebepéče začne u právě u nehtů. 

Vybrala jsem si skvělé a kvalitní studio a byla ochotná investovat pro mě vcelku podstatnou částku (avšak naprosto úměrnou službě) co tři týdny proto, abych měla ty vysněné “hezké nehty”.

První aplikaci se mi nehty odlupovaly zespodu. Druhou aplikaci zespodu i zvrchu – už jsem byla rozhodnutá, že půjdou dolů, protože “na mě fakt nic nefunguje”, ale majitelka studia mi nabídla poloviční cenu a poslední pokus opět s jiným postupem aplikace.

Na třetí pokus nehty držely jako přibité, ale místo skvělých tří týdnů užívání bez řešení, proč to zase nedrží, jsem postupně dozrála k rozhodnutí, že stejně půjdou dolů.

Zjistila jsem, že to nejsem já. Že se mi na mně nelíbí, že je to na mě už moc. Nebyly úplně umělé, jen moje zpevněné a potažené. Ale i tak jsem si nezvykla. Byly opravdu fajn, bez práce, upravené, ale.. jak se blížil termín doplnění, cítila jsem, že ke mně fakt nepatří. Že i ty moje nijaký krátký jsou víc “já”.

Bylo to pro mě těžký překročit z vícero důvodů – kvůli studiu, které se mnou mělo extra práci a snažilo se mi vždy vyhovět a hledat další a další řešení a mně to bylo vůči nim hloupý (čekala jsem i v pořadníku na volné místo, jak moc jsem tam chtěla chodit). 

Pak kvůli sobě – ozvalo se ego – že zas budu mít jen “ty svoje” a “že si vymýšlím” a “není mi nic dost dobrý” a jsem “pořád nespokojená”. 

Ale ve výsledku jsem všechny tyto nájezdy negativity a sebemrskačství odhodila a byla upřímná k nim i k sobě. Zjistila jsem, že ty nehty takovýto prostě nechci a tak šly opravdu dolů. Ve studiu jsem poděkovala za skvěle odvedenou práci, nechala si je sundat a upřímně vysvětlila své důvody. A cítila se skvěle, že si nic nevymýšlím a zároveň se netlačím co ničeho, co necítím, co nechci.

Jednu skvělou věc jsem na tom všem našla i tak – potvrdila jsem si, že pokud jsem měla termín opravdu “pevně naplánovaný”, ve sdíleném kalendáři a muž s ním počítal, nebyl problém si udělat hezké dvě hodinky pro sebe. Takže v tom mám v plánu pokračovat, ale jinak, než chozením na nehty. Víc myšlenek k tématu mateřství, sebepéče a fungování celé domácnosti mám sepsaných tady v tomto e-booku, který je bezplatně k dispozici.

A taky jsem si uvědomila, že bude asi jednodušší svoje nehty přijmout takové, jaké jsou. Že je to o mně, ve mně, v mojí hlavě. Mám spoustu jiných kvalit a dlouhé elegantní nehty to prostě zatím nebudou, ale tu zkušenost jsem potřebovala. 🙂

Co vy, máte taky zkušenost s nějakou zkrášlovací úpravou, kterou jste nakonec vzdali, protože to nebylo ono?