Jeden (narozeninový) den v Římě

Jsi yes (wo)man? Já jo. A i díky tomu se moje kamarádka Any asi nebála vymyslet mi vskutku netradiční narozeninovej dárek. Aneb vítejte u článku, jemuž předcházelo (skoro) 24 hodin na nohách a z toho celých 5,5 hodiny v Římě – 19. listopadu jsme do Říma odletěly a zároveň se i stihly vrátit zpátky. Stálo to za to? Rozhodně! Začtěte se do průběhu celého dne, na konci článku Vás jako vždy čeká shrnutí v podobě bodového itineráře a rozepsaného rozpočtu.

Hned na úvod Vám říkám, že to byl vyloženě gurmánský výlet a Řím nám dělal úžasnou historicko-architektonickou kulisu. Je to obrovské město s mnoha památkami, na které se stojí brutální fronty i mimo hlavní sezónu, pro nás by to tak znamenalo vybrat si jednu a jet domů. Jsme s Any požitkářky a milujem jídlo, cíl naší cesty byl tedy jasný – povídat si, kochat se a u toho skvěle jíst a pít a mezitím hodně chodit, aby se to všechno vešlo 😀 ale to předbíhám! Jak to celé začalo?

Já jsem skoro nic nevěděla. Any mi prostě asi měsíc dopředu řekla „rezervuj si úterý 19. listopadu, mám pro tebe narozeninový překvapení.“ Všechno domluvila i s mým mužem, který slíbil obstarat děti a přehodit si svoje pracovní závazky. Už to mi bylo zvláštní – proč zrovna úterý?! A bylo to proto, že to byl jediný den, kdy nízkonákladovka Ryanair v jeden den letěla ráno do Říma a večer i zpět :))

Na Termini, hlavní nádraží, jsme dorazili něco okolo 11.30, už lehce hladové. Odsouhlasily jsme si, že jdem vyhlídkový okruh Římem s grumánskými zastávkami. První zastávkou bylo Colosseum, prošly jsme se a udělali pár fotek. Ten den byl krásný a slunečný – den předtím i potom pršelo – náhoda? :)))

Dál jsme se vydali směr Pantheon a cestou se zastavili do náhodně vybraného, od pohledu typického italského kaféčka Dantes Bar Caffé, kde se dává espresso na stojáka (u stolečku s obsluhou je za víc peněz) a přikusuje se naprosto dokonalá zobka z listového těsta s doopravdy pistáciovou náplní – obecně se tyto malé dobroty jmenují „pasticceria“.

Jakkoli průměrně vypadalo kaféčko zvenku, garantuju vám, že pro Čechy je to naprosto nadprůměrný zážitek. Nakukujte dovnitř – kde jsou Italové, velký pákový kávovar, koutek s prodejem tabákových výrobků a vypadá to tam jak z 90.sátek – to je ono.

Pantheon je vskutku magická stavba, jediná, u které jsem přemýšlela, že by možná stálo za to se stavit i dovnitř, ale venkovní fronta mě naprosto odradila – i v polovině listopadu totální brutál – šly jsme dál.

Na oběd jsme si vybrali místní vyhlášenou „Armando al Pantheon“ a mířily tam rovnou na otevíračku. K našemu překvapení už venku stálo dost lidí. Po otevření se ukázalo, že většina má rezervaci a dál se vešel jediný pár, který ji neměl. Nám nabídli čas cca za hodinu – to jsme neměli nazbyt – tak jsme šli do nedaleké „Luciano“ a byly ultra uspokojené.

Kuchař, který v minulosti získal Michelinskou hvězdu, si otevřel svoji restauraci – a bylo to skvělé, italské a zároveň za příjemný peníz, nic předraženého. Záhájeno proseccem, jako předkrm jsme si dali tatarák (úplně jiná verze v rámci ochucení než u nás, velmi svěží), Any pokračovala signature jídlem Spagetti alla Carbonara, já si ala těstoviny s mořskými plody. Najedly jsme se doslova k praskutí a šly se kutálet dál.

Poblíž byla dle blogů „vyhlášená tiramisu cukrárna“ Two sizes – no bylo to vyloženě turistické okýnko, kde jako na běžícím pásu prodávali tiramisu (kromě klasiky asi dalších 10 příchutí na výběr) v plastovém kelímku to go. Bylo moc fajn, to zas ne, že ne, ale italská kultura stolování to nebyla. 🙂

U vychutnávání Tiramisu jsem tak náhodou koupila letenky na leden do Londýna pro sebe a mého muže. Ten den se totiž veřejnosti otevírala další várka vstupenek na výstavu Vincenta van Gogha v National Gallery a já věděla, že jestli chci jet, musím to zařídit ten den. Any mi odpustila 10 minut zařizování letenek a vstupenek a pokračovaly jsme dál.

Naprosto brutálně přecpané až po krk jsme se šly kutálet směr Vatikán. Příjemná procházka přes řeku, mnoho prodejců po cestě (prodávali power banky :D). Pár fotek, pokračovali jsme ke Castel Sant`Angelo, odtud přes most zpátky do krásných uliček centra. V jedné – Cucina del Teatro – jsme se zastavili na pivo na žízeň, místo malebné a příjemné, obsluha však docela pomalá, ale možná jsme to vnímali jen proto, že už se pomalu náš čas v Římě chýlil ke konci.

Směřovala jsem to už k Termini, ale cestu jsem nám naplánovala uličkami tak, abychom prošli přes Piazza Navona a následně Fontanu di Trevi. Ta byla vypuštěná, nicméně aspoň do bazénku si Any hodila minci 😀

Bez pizzy by to ale nebyla ta práva Itálie, my však stále totálně přecpané – bylo mi ale jasný, že cesta domů bude dlouhá nejmíň 6 hodin a že hlad ještě přijde, koupily jsme si proto v hezky vyhlížející pizze-to-go každá jednu s sebou. Já ji vytáhla už v letadle 😀

Pak jsme si ale říkaly, co by to byl za výlet do Itálie bez gelata! Tak to jsme si opět po cestě vyhlídly hezkou zmrzlinárnu, já si objednala jednu miniaturní nociollu, která byla jako český dva mega kopce, Any si neprozřetelně dala střední velikost do zdobeného kornoutu a ani ji nedojedla.

To už jsme ale fakt přidaly do kroku a za posledních 500 metrů bychom se nemusely stydět při účasti chodeckých závodů 😀 Potřebovaly jsme stihnou autobus, pro jistotu jeden před tím „opravdu posledním“, což se ukázalo jako skvělý tah, protože byla velká špička a my jely dvojnásobně dlouho než cestou tam a nakonec jsme dorazily opravdu na čas tak tak. Po kontrole jsme šly na boarding do 15 minut, odlétaly jsme 19:30, dorazily jsme 21:20

Můj telefon dávno vybitý, Any dobíjela poslední procenta tak, abychom ještě zvládly koupit jízdenku na autobus zpět do Brna. (Aha, proto všichni pouliční prodejci nabízeli ty powebanky!)

To byl taky vtipný závěr našeho dobrodružství. Jízdenky jsme do poslední chvíle nekupovaly, protože nebylo jasné, zda bus stihneme, bylo to časově napjaté.

Bus jsme stihly, ALE – borcům nefungoval platební terminál, my neměly hotovost. Jeden řidič řekl, že musí jet a nazdar, nechal by nás tam, druhému nás bylo líto, protože bylo něco před 23h a byl to poslední dálkový bus z letiště ten den. Řekl, ať nastoupíme, nabijeme si mobil a koupíme jízdenku po cestě. Pak jsme pochopily, že ten první řidič to nechtěl udělat proto, že po odjezdu už šlo koupit jízdenku zase jen z Florence a my tak z letiště jely „zadarmo“.

(Jako, nejely jsme zadarmo, Flixbus má politiku takovou, že 15min před odjezdem volný místa zdraží na dvojnásobek, což se nám samozřejmě stalo, takže spím klidně :)) Jinak kdyby nás nevzali, jely bychom normálně do centra a odtud jiným busem nebo vlakem. Šlo o to, že byla skoro půlnoc a my na nohách od druhé ranní předchozího dne 😀 a fakt jsme si přály už jen sednout a dojet do Brna. 🙂

Všechno dopadlo, v Brně jsme si vzali Uber domů, pán nerozuměl česky a jel 120 v 60, neměly jsme už sílu vzdorovat a obě se těšily do postele. Dorazila jsem něco okolo druhé, zvonila a klepala na svého muže, protože nechal klíče v zámku a usnul u kluků při uspávání, nakonec se dozvonila a padla do postele.

Druhý den jsem vlastně ani nevěřila, že se to stalo. Zbytek pizzy v lednici a spousta fotek mě však přesvědčila o tom, že se mi to nezdálo. Bylo to TAK intenzivní, ale TAK skvělé!

Když o svých plánech Any říkala jiným známým a kamarádům, všichni na ni třeštili oči, že se zbláznila a že by ji za takovej jedodenní letecký únos do zahraničí asi zabili. A já si říkám – proč? Život je tady a teď, žijme ho! Není potřeba se na všechno chystat, plánovat, zbytečně dopředu řešit. Bylo to skvělý překvapení, byl to skvělej zážitek. Já tušila, že někam pojedem, ale asi by mě fakt nenapadlo, že poletíme 😀 ale z tohoto výletu jsem energeticky čerpala ještě hodně dlouho. Jsem vděčná za soul-mates v mém okolí, v mateřství obzvlášť.

Na dovolenou do Říma?

V Římě jsem osobně už byla v 18ti asi na 5 dní, prošla fakt všechno tak tak, ale od rána do večera nedělala nic jiného, než jen chodila po památkách (doporučuju jedině s Roma card, ušetříte peníze i fronty).

Nutno říct, že rok 2025 je pro návštěvu Říma náročný – všude se opravuje (Fontana di Trevi vypuštěná, kolem Castel Sant`Angelo hodně barikád), buduje se nová linka metra v centru, navíc 2025 je vyhlášen svatým rokem a očekává se brutální nápor turistů. Osobně bych nějakou delší návštěvu Říma za památkami nechala až na 2026 a dál, na jednodenní gurmánský skok ale kdykoli 🙂

Naše výletní trasa

Termini – Colloseum – Dantes Cafe Bar – Pantheon – Luciano – Two Sizes – Vatikán – Castel Sant`Angelo – Piazza Navona – Fontana di Trevi – Hadrianův Palác – pizza s sebou – zmrzlina – Termini

Náš rozpočet

letenky Praha-Řím Fiumicino-Praha 2x 925 = 1850 Kč pro dva

cesta Brno-Praha letiště-Brno 520 tam + 867 zpět

zbytečně drahej banana bread a kafe na letišti za pasovou kontrolou, protože Any se nechtělo do Billy v hale 367 Kč

cesta Fiumicino-Termini a zpět 2x 11,90 eur = 28,80 eur

Dantes Bar Caffe (dvě espressa a jedna dobrota) 4,60 eur

oběd Luciano (prosecco, předkrm, dvoje těstoviny) 120 eur

tiramisu Two sizes 5 eur

pivo u Opery Cucina del Teatro 12 eur

zmrzlina 9 eur

pizza s sebou 12,20 eur

suvenýry pro děti 117 kč

prosecco a voda na palubě 370 Kč

taxíky tam domů i zpátky 200 + 320 (vždy dvě zastávky v jedné jízdě)

CELKEM 9 401 Kč za vše pro dvě

Ano, může se to zdát jako hodně peněz. My jsme se gurmánsky opravdu rozšouply, ale máme to rády a jely jsme takto poprvé. Pokud bych brala čistě náklady na dopravu a toho „dostat se z Brna do Říma a zpět“, vycházelo by to na 3957 Kč pro dva lidi, všechny ostatní náklady byly a jsou volitelné. Z tohoto úhlu pohledu dostat se na den do Říma není vůbec nemožné 🙂 Jeli byste?

Tohle rozhodnutí za Vás neudělám, ale můžu Vás třeba naučit třeba jak si najít opravdu levné letenky, mrkněte.