Znáš své priority?

Nejde stihnout všechno.

Už jsi na to přišla, anebo se stále honíš od ráda do noci za tím, aby “bylo všechno hotovo”?

Já to dobře znám. Byla jsem motorovou myší, všechno jsem musela mít podle sebe, všechno muselo být perfektní. Jakmile se mi ale narodil náš dnes tříletý junior, naráz už to nebylo udržitelné. Do toho tělo dlouhodobě volalo, že už nemůže a já ho nechtěla slyšet.

Chvíli jsem ještě odolávala, ale pak následoval nejtěžší půlrok v našem rodinném životě – v podstatě jsem padla, poléhávala nemocná v posteli a můj muž měl na starosti všechno – firmu, všechny děti, domácnost, mě – sám. Dal to, klobouk dolů, je to můj hrdina. Byl to pro mě ale zásadní milník a uvědomění, že takhle to už dál nepůjde.

Chtělo to změnu, očividně. Jak? Co? Kde začít? Určili jsme si NAŠE priority.

Všechno ostatní není prioritou a všechno ostatní svým (našim) prioritám podřizuju. Někdy je to pro mě perfektní pomůcka v situaci, kdy se něco jiného “nedaří” nebo “není hotovo”. Nestihla jsem večer poklidit? Ale strávila jsem skvělé odpoledne s dětmi a pak už jsem byla fakt unavená a šla si raději lehnout. Junior nechce jít s babičkou ven samotný? Nevadí, moje prioritou je, aby byl v pohodě a nepotřebuju ho k tomu nutit, protože vím, že to nedělá naschvál. A tak dál, se vším.

K těm prioritám bylo potřeba připočíst ještě jedno velké puštění toho, že “neperfektní” nevadí. Není to priorita a učím tím i své děti, že poslouchat sebe a své potřeby má přednost před tím, “co by řeklo okolí” nebo “co by se mělo”.

A touha dělat vše po svém, protože “nikdo jiný to tak dobře nezvládne?” Četla jsem, že to souvisí většinou s naší výchovou, kdy jsme sami nemohli o věcech moc rozhodovat a toto je způsob kompenzace v dospělosti. Víc o tom, proč se toho zbavit a jak zapojit ostatní členy do chodu domácnosti píšu ve svém eBooku.

Víš, jaké jsou tvé priority?