Některé knížky mě občas zaujmou tolik, že mám potřebu si nové myšlenky zaznamenat a pak už je nasnadě to i s vlastními dodatky a zkušenostmi přepsat a publikovat na blogu pro vás – všechny zaneprázdněné mámy a ženy, které jste zvědavé na to, zda ta písmenka na papíře mají nějaký znatelný dopad i v reálném životě 🙂
Určitě to znáte – mezi péčí o děti, vařením a nekonečným úklidem se někdy zdá, že naše domácnost (a možná i my sami) potřebujeme malý zázrak, abychom se v nich zorientovali, anebo ještě lépe – cítili dobře. Pokud se ti to zdá jako utopie, tak to vstupuje na scénu „Zázračný úklid“ od Marie Kondo právě včas.
Zázračný úklid není jen o tom, jak mít čistý dům. Je to o tom, jak najít klid a štěstí uprostřed všedního shonu. Jdeme na to!
PRVNÍ BOD: Hledejme radost! Marie nás učí ptát se u každé věci: „Vzbuzuje to ve mně radost?“ Je to její způsob třídění věcí – podle toho máme rozhodovat o tom, co v našem životě opravdu chceme ponechat.
Napoprvé mi přišel tento způsob třídění věcí zvláštní, ale později jsem ho přehodnotila na naprosto geniální. Já totiž vnímám, že když už se do toho třídění vrhneme, tak je tu spoustu věcí a spoustu možností, co s nimi. Máme tendence se strachovat, jestli to nevyužijeme „někdy potom“.
Některý věci je nám blbý vyhodit, protože jsme je dostali darem. Máme doma 4 vzpomínkové krabice kravin a věcí, které jsme snad někdy v minulosti začali sbírat. Ve výsledku je to velká hromada zbytečností. A přitom opravdu stačí tato jednoduchá otázka – dělá mi to radost?
Člověk se přirozeně vyvíjí. Takže přemýšlej tady a teď právě v tomto období – dělají ti ty věci radost? Máš pro ně užití? Nejsou to spíš jen lapače prachu nebo připomínky dob minulých, které už jsou dávno pryč?
Donutilo mě to zamyslet se nad tím, co v běžném dni děláme. Jak se doma cítíme. Jaké máme priority.
DRUHÝ BOD: Minimalismus je in. Méně věcí = méně starostí. Když se zbavíme toho, co nepotřebujeme, zjistíme, že máme víc místa a energie pro to, co milujeme. A kdo by nechtěl víc místa na hraní s dětmi nebo na ten zasloužený odpočinek? Kdo by nechtěl trávit méně času uklízením, protože každá věc má své dané místo?
Nejsem minimalista a nestydím se za to. Náš dům nikdy nebude vypadat jako z magazínu o severském designu. Máme barevné stěny, mnoho obrazů, vintage nábytek, lemují to hromady knih a pokojovek – a tady jsem Vám právě vyjmenovala, co máme rádi a co je pro nás důležité. Ale našlo se toho u nás mnohem víc. Největší „problém“ zaznamenala u věcí, které jsme dostali darem nebo zachránil z různých pozůstalostí. „Tady máte, třeba se Vám to bude hodit.“
Naráz bylo víc nábytku než všichni v domácnosti potřebovali. Ukázalo se, počet hraček u malých kluků narůstá s každou další návštěvou prarodičů. Velké děti připustily, že už vyrostly z panenek a autíček. Bylo potřeba udělat pořádek v důležitých dokumentech a zbavit se hloubkových nánosů „uložíme, uvidíme“.
Potřebovala jsem si uvědomit zásadní věc – všechno se v životě nedá stihnout.
Příklad: Opravdu potřebuju mít 50 kuchařek? Ne, nechala jsem si asi 20. Ve výsledku se to může zdát jako stále obrovské číslo. Ale zeštíhlila jsem svou sbírku o víc jako polovinu. A do budoucna se to s další čistkou vůbec nevylučuje. V tento okamžik jsem si uvědomila, že ten úklid můžu jet „na víc kol“. Ten první je vždycky ten zásadní, ale ta další už jdou s mnohem větší třídicí lehkostí. Takže bych to shrnula – každý kousek kupředu se počítá. Nemusí to být všechno striktně naráz. Nemusí to být na poprvé naprosto dokonalé.
TŘETÍ BOD: Organizace = sebepoznání. Uklízení není jen o tom, dát věci do pořádku. Je to cesta, jak se lépe poznat. Když si uklízíme, učíme se, co je pro nás důležité a co ve svém životě chceme nechat.
U úklidu jsem si vědoměji představovala a přemítala nad tím, jak žijeme, na co se orientujeme, jaké jsou naše plány do budoucna. Jestli využíváme nám dostupný prostor na maximum, jestli všichni ví, kde je co uložené. Mnohem jasněji vystoupily na povrch naše rodinné priority.
ČTVRTÝ BOD: Rodinný týmový duch. Uklízet můžeme společně. Je to skvělý způsob, jak posílit pouto s našimi nejbližšími a učit děti, jak se starat o svůj prostor a věci. Plus, s trochou štěstí, se naučí, že uklízení může být i zábava.
Podle mě je potřeba prostě začít. A je potřeba začít u sebe. Řekla bych, že „úklid“ má většina lidí spojený s negativními emocemi – práce navíc, nutnost, nuda. Těžko můžeme motivovat děti k úklidu – ať už jednorázovému třidicímu nebo tomu pravidelnému, pokud sami nebudeme vědět, proč to děláme, co je náš záměr a co nám to přinese – abychom v prvé řadě my sami zvládli otočit naši pozornost tím pozitivním směrem.
Taky jsem neuklízela moc ráda. Ale pak jsem sama sobě zodpověděla všechna ta proč – budu se cítit líp, vznikne vzdušnější prostor, bude se mi lépe pravidelně uklízet, dělám si prostor na cokoli nového, v binci se cítím naprosto ztraceně a frustruje mě.
To stejné takto vysvětluju dětem. Ptám se jich, jestli a co jim ještě dělá radost a s čím už si nehrají. Hračky nelikviduju rovnou ale ukládám do přechodové krabice, kdyby si na věci ještě někdy náhodou vzpomněli a chtěli je zpět. Večerní úklid pojímám způsobem, že hračky si odpočinou a nám se ráno bude hezky vstávat do nachystaného pokojíčku. Nenutím je, jdu příkladem, většinou se ke mně přidají.
Uvědom si, že Zázačný úklid podle metody KonMari není záležitost na jedno odpoledne, ani na víkend, pokud máš „běžnou českou domácnost“ a nejsi minimalista už teď. Nenuť ostatní hned do akce. Začni opravdu s klidem sama postupně.
Jakmile ty jednou uděláš tu první důkladnou čistku, byť třeba jen podpovrchovou v rámci svého šatníku, kterou úspěšně dokončíš, přijde skvělej pocit ze sebe samé, to ti garantuju. A vznikne tím energie na další oblasti domácnosti. To už pak pocítí i zbytek rodiny a tím spíš se pak může přidat ke třídění 🙂 Nedělala bych z toho velkou rodinnou akci, pokud z toho ostatní nejsou stejně nadšení jako ty.
PÁTÝ BOD: Žijme udržitelně. Marie předává myšlenku, abychom byli k naší planetě laskavější. Když si vybíráme, co si necháme, a co dáme dál, můžeme snížit množství odpadu a žít udržitelněji.
Tak tady je podle mě řešení jediné – po velkém třídění nespadnout do nové bezmyšlenkovité nákupní horečky a nezaplnit svůj prostor novými nepotřebnými blbinami. S prvním velkým tříděním se ve mně často bily pocity zmaru nad utracenými penězi za málo používané nebo úplně nepotřebné věci, o kterých jsem si ještě v obchodě myslela, jak skvěle se mi budou hodit.
Stačí si však tento pocit zvědomit, pustit a slíbit sama sobě, že nákupy už budou jen s rozmyslem a nejlépe předem naplánované 🙂 Spoustu věcí jsem odvezla na SWAP, některé prodala, jiné nechala u popelnice. Ale ten pocit opuštění zbytečných věcí je fakt k nezaplacení.
A jak teda začít nebo postupovat?
Krok 1: Příprava: Nalaď se a vyhraď si čas.
Připomeň si, že úklidem se dostaneš k vytoužené lehkosti a pohodě doma. Vyber si okamžik, kdy tě nikdo nebude nijak zásadně rušit a můžeš se v klidu věnovat úklidu.
Tady je za mě důležitý si uvědomit, že není cílem udělat všechno hned a okamžitě. Že je potřeba postupovat konzistentně, ale v klidu a podle toho, jak nám naše rodinná situace dovolí. Já jsem si třeba udělala závazek sama pro sebe – každý den udělám jeden krok pro náš dům. Abych věděla, že postupuju dopředu, ale abych se nesvazovala tím, jak velký krok to bude a že to musím dokončit v určitém termínu.
Následující body jsou jednotlivé kategorie, podle kterých Marie třídí. Doporučuju zachovat posloupnost, ale kromě oblečení se nelimitovat tím, že to musí být doopravdy všechny položky zaráz – dám příklad: Jak už jsem zmiňovala, máme hodně knih. V každé místnosti je minimálně jedna knihovna, v hlavní obytné místnosti asi tři. Knihy jsem třídila třeba 3 dny, ale šla jsem postupně. Sekci po sekci, pokoj po pokoji. Marie často opakuje – přines všechny věci na jedno místo a pak to vytřiď, což mi třeba v rámci našich knih nedávalo smysl. Tak jen – postupujte se selským rozumem 🙂
Krok 2: Oblečení: Vyprázdni skříně.
Vytáhni všechno oblečení a dej ho na jedno místo. Vyber si, co ti dělá radost. Projdi si každý kus a zeptej se sama sebe: „Vzbuzuje to ve mně radost?“ Pokud ano, nech si to. Pokud ne, s vděkem to odlož bokem.
Šatník je jediná věc, kterou jsem udělala opravdu celou naráz. Tady mně osobně pomohly ještě další otázky a parametry, podle kterých jsem oblečení třídila. O tom, jak vytřídit šatník jsem napsala celý jeden článek, mrkni se tady. Ale šatník je rozhodně místo, kde začít 🙂
Krok 3: Knihy: Shromáždi všechny knihy.
Dej dohromady všechny knihy z celého domu. Vyber, co chceš opravdu číst. Podívej se na každou knihu a rozhodni, jestli si ji chceš nechat. Pokud tě to neláká, je čas se s knihou rozloučit.
Jak už jsem psala, nenosila jsem je dohromady, třídila jsem v jednotlivých pokojích. Knihy, se kterými se chceš rozloučit, doporučuju bez velké námahy poslat dál prostřednictvím Knihobotu. Tak to dělám já 🙂
Krok 4: Papíry: Projdi si všechny papíry.
Najdi všechny účty, dopisy, kresby dětí a další papírové věci. Rozděl je na nutné a zbytečné. Nech si jen ty papíry, které opravdu potřebuješ. Zbytek bezpečně zlikviduj.
Na účty mám super hack. Vyčlením si na začátku každého roku eurofolii, nadlepím ji rokem (např. 2024) a všechny účty tam dávám. Jakmile uběhne lhůta 2 let, letí všechen obsah naráz do koše bez třídění. Věci s delší zárukou dávám bokem.
Krok 5: Různé: Vše, co nejsou oblečení, knihy nebo papíry.
Projdi si všechny ostatní věci, jako jsou hračky, kuchyňské nádobí, dekorace a tak dále. Opět se rozhoduj podle radosti. Pokud to v tebe nevzbuzuje pocit štěstí, možná je čas se s tím rozloučit.
Tady jsem taky postupovala podle místností a nejrůznějších koutů, vždy ale tematicky jako celek. Z domu letěla třeba celá kolekce starých časopisů o interiérech – protože jsem si zase říkala – bože proč to tu mám? Vždyť do toho vůbec nekoukám. Co potřebuju najdu na internetu. Je to sice hezký, ale doba postupuje rychle a technologie se vyvíjí skokovou rychlostí. K životu to teď fakt nepotřebuju.
Krok 6: Sentimentální předměty: Nech si na konec to, co má pro tebe osobní hodnotu.
Fotografie, dopisy, suvenýry – projdi si je s respektem a láskou. Rozhodni, co pro tebe znamená nejvíc. Nech si jen to, co ti opravdu přináší radost a vzpomínky.
To bylo těžké! A tak je opravdu potřeba nechat to nakonec. Až budeš mít třídění opravdu pod kůží, nebudeš mít problém překonat ani tento krok. Já jsem sobě a malým klukům vyhradila dřevěnou bedničku z hobbymarketu (jako pro každého jednu), do které dávám jen ty nej nej kousky a památeční knížku s pár fotkami, abych ani je nezahlcovala.
Krok 7: Uspořádání: Pro každou věc najdi její místo.
Až budeš mít jasno v tom, co si necháváš, dej všechno na místo, kde to má svůj smysl. Udržuj pořádek.
Většina věcí u nás zůstala tam, kde původně byla, ale je pravda, že někde jsem byla hodně radikální a vznikl prostor navíc, tak se mi třeba postupně všechny dokumenty podařilo dostat na jedno místo, což předtím nebylo možné z důvodu nedostatku úložných prostor pohromadě. Nové prázdné místo si užívej! Nesnaž se ho hned zaplnit 🙂
Zopakuju, co už jsem tu psala: Je důležitý si uvědomit, že není cílem udělat všechno hned a okamžitě. Že je potřeba postupovat konzistentně, ale v klidu a podle toho, jak nám naše rodinná situace dovolí. Já jsem si třeba udělala závazek sama pro sebe – každý den udělám jeden krok pro náš dům. Abych věděla, že postupuju dopředu, ale abych se nesvazovala tím, jak velký krok to bude a že to musím dokončit v určitém termínu.
Jsme mámy. Máme na denní bází na starost mnohem víc záležitostí. Máme tady děti. Někdy za sebou máme náročnou noc. Někdy se samy necítíme v plné síle. A debordelizace domácnosti je, nebudu zastírat, velké sousto. Stojí to za to, ale nedostaň sama sebe do situace, kdy rozbordelíš celou místnost a v půlce ti dojde, že to nemáš šanci teďka dneska dát zase do pořádku, natož fakt probrat.
Fakt pokračuj klidně po malých krůčcích. Klidně stačí jeden šuplík v kuchyni denně. Stačí protřídit třeba jen kout vedle mikrovlny, kde se pořád povalujou všechny možný i nemožný věci. Stačí klidně jen uspořádat propisky a vyhodit ty, co nepíšou. Klíčem je zůstat konzistentní. S každou dokončenou „sekcí“ ti bude narůstat energie a sebevědomí v tom, že to má smysl. Tak k sobě buď laskavá a dej si na čas.
Další důležité opakování: Každý kousek kupředu se počítá. Nemusí to být všechno striktně naráz. Nemusí to být na poprvé naprosto dokonalé. Můžeš se k tomu kdykoli vrátit a protřídit danou sekci klidně znova.
Jsi nadšená, ale máš dojem, že sama to nezvládneš? Mám pro tebe super zprávu – dnes už existují dámy, které ti s tím dovedou pomoci. Některé to dělají čistě z radosti z organizace domova, některé jsou třeba i vyškolené samotnou Marií Kondo (založila si akademii pro třídicí asistentky 🙂 stačí si někoho takového vygooglit přímo ve tvém okolí.
Pokud bys třídění chtěla pojmout do hloubky s tím, že svým věcem chceš dodat trochu řádu a organizace, můžeš se podívat na druhou knížku Marie Kondo, jmenuje se Žít s radostí. Anebo se mrkni na tyto IG profily, kde můžeš načerpat spoustu podobné inspirace ke smysluplnému ukládání:
Zní to všechno fakt hezky, docela se cítíš, že bys to chtěla zvládnout sama, ale máš pocit, že nevíš, kde ti hlava stojí? Pak si stáhni můj bezplatný ebook 3 kroky k pohodovému fungování domácnosti, ukáže ti směr, jakým se ubrat, abys našla trochu rovnováhy a třeba i energie pro úklid.
Pokud jsi dočetla až jsem, myslím, že jsi opravdu připravená na to vrhnout se na důkladnou očistu tvého domova. Připomínám, že první krok je šatník a pokud by ti nestačila otázka „dělá mi to radost?“ Mrkni ještě na ten můj článek, který jde v rámci oblečení do trochu větší hloubky.