Měla bych / musím / je potřeba..

Máš to ve svém slovníku taky? Kolikrát to odložíš? Kolikrát na to vůbec nedojde?

Nebylo by lepší si k tomu buď udělat jinej přístup anebo to hned z fleku zrušit? Pokud máš něco, co necháváš vyhnít, neuděláš to a ve výsledku se nic moc neděje – to si raději ušetři nervy a rovnou si řekni, že to dělat nebudeš. Nebo deleguj.

Některý věci zrušit nejdou, já vím. Pak je to o tom přístupu. Dělat věci z pozitivní energie toho, že chci, půjde mnohem snáz. Někdy stačí jen počkat na ten správnej impuls, na to správný načasování.

Někdy je důležitý si připomenout svoje PROČ.

Třeba:

Nechce se mi umývat nádobí. Takže mám několik možností – umyje ho manžel anebo prostě vím, že je potřeba ho umýt a umeju ho v době, kdy se mi chce obecně nejvíc – což je kdykoli kromě večera.

Nechce se mi uklízet – ale připomenu si svoje PROČ – uklízím, protože se pak doma cítím mnohem příjemněji.

Někdy je potřeba si uvědomit, že něco dělám jen ze zvyku nebo pro očekávání ostatních a pak je potřeba naučit se to umět pustit. Žiješ totiž svůj život primárně pro sebe, ne pro ostatní.

(Je v pohodě dělat cokoli pro ostatní – dokonce i na úkor sebe – pokud je to tvoje vědomá volba a pokud sama opravdu chceš.)

K tomuto mě napadá:

Žehlení. Byl to zvyk, ale opustila jsem ho. Je to pro mě ztráta času, nebaví mě to. Stačí, když prádlo včas vyndám ze sušičky nebo pečivě poskládám ze sušáku a poctivě uložím – a fakt požvejkaní nejsme. Pár kousků vyžehlit potřeba je, sečteno na prstech jedné ruky jednou za sto let – a s tím jsem v pohodě.

Měla bys mu ostříhat vlasy, je to kluk. Měla bys nosit i jiný barvy než jen černou. Měla bys bejt důsledná. Jó téma děti je obecně bezedná studnice nevyžádaných rad o tom, co bych měla, že?

Mateřství není jen procházka růžovým sadem a vnímám potřebu se oprostit od všech zbytečných zvyků, očekávání ostatních i aktivit, které jednoduše sama dělat NECHCI. Vnímám potřebu dělat věci v pozitivní energii proto, abych si ji udržela přes den pro děti a muže. A pro sebe. Abych od rána do večera nefungovala jako naprogramovaný stroj a nedělala jen co se sluší nebo by se zrovna mělo, ale poslouchala hlavně sebe – svou chuť, sílu a svůj čas. To je to nejmenší, co si můžu dát.

Někdy se to zdá být neviditelné, to všechno, co mámy dělají, co se považuje za samozřejmé. Ale věř mi, ono se to obejde bez toho žehlení. Ono nemusí být každý večer navařeno. Ono to prádlo ještě den počká, když se Ti dneska nechce. Dosaď si cokoli a uber plyn.

Pokud bys potřebovala ještě trochu víc ukázat směr, jak to doma uspořádat, aby to všechno v pohodě fungovalo, stáhni si tady můj eBook zdarma.